Svatohavelská notace

Svatohavelská notace je druh zápisu gregoriánského zpěvu. Jedná se o nejstarší a nejčastěji studovanou notaci pro badatele zabývající se zápisem a notační praxí staré hudby.

Původ

Svatohavelská notace se vyvinula ve svatohavelském opatství v severním Švýcarsku a rozšířila se po německých oblastech a dále do ostatních částí Střední Evropy. Tradiční legenda, byť zřejmě nepodložená, praví, že neumy uložené v opatství založeném roku 725, mají původ v samotném Římě od kantora Romana ^[1].

Svatohavelská notace je typ adiastematické notace, tzn. neumy jsou psány na volném prostoru bez použití notové osnovy a je dosud jedním z nejbohatších pramenů pro přesné poznání interpretace gregoriánského chorálu a její znalost je nezbytná pro studium základů gregoriánského chorálu^[2].
Nejstarší označení C St. Gallen 359, označuje cantatorium, jehož původ sahá až na počátek 10. století.

Graduale Triplex psaný červeným inkoustem, kde neumy svatohavelské školy jsou pod kvadrátní notací a pod metskou notací (černou barvou), umožňující synoptické čtení.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Notazione sangallese na italské Wikipedii.

↑ F. Rampi e M. Lattanzi, Manuale di canto gregoriano, Turris ed., 1998, str. 51.
↑ E. Cardine, Semiologia gregoriana, Roma, 1968, str. 5.

Literatura

Fulvio Rampi a Massimo Lattanzi, Manuale di canto gregoriano, Turris editrice, 1998 ISBN 9788879292368.

Související články

[1] F. Rampi e M. Lattanzi, Manuale di canto gregoriano, Turris ed., 1998, str. 51.

[2] E. Cardine, Semiologia gregoriana, Roma, 1968, str. 5.

[1]

[2]