Přeskočit na obsah

Stavební mozaika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Stavební mozaika je druh stavebního materiálu. Jedná se o mozaikové obklady budov převážně ze sintrovaného skla. Používá se pro obklady interiéru i exteriéru. Tento materiál byl široce používaný v druhé polovině 20. století pro jeho dobrou výtvarnou a technickou hodnotu. Příkladem jeho uměleckého využití je obklad větracích komínů pro Letenský tunel, jejichž projektantem byl Zdeněk Sýkora.[1][2][3]

Vyrábí se slinováním nebo lisováním skleněného písku nebo moučky v geometrických formách, nejčastěji obdélníkového a čtvercového tvaru.[4]

Mezi významné výrobce v bývalém Československu patřily sklárny v Jablonci nad Nisou.[1]

  1. a b SASÍNEK, Jiří. Skleněná stavební mozaika. Architektura ČSR. Roč. 1961, čís. 5, s. 301. 
  2. KŘENKOVÁ, Zuzana. Průzkum typologie skleněných kostek využívaných v poválečné umělecké mozaice / Research of the glass cube typology employed in the post‑war mosaic art. Průzkumy památek. 2018-01-01. Dostupné online [cit. 2022-04-02]. 
  3. Česká skleněná mozaika. S. 6,7. Veřejné umění [online]. [cit. 02.04.2022]. S. 6,7. Dostupné online. 
  4. DĚDEK, Miloň. Stavební materiály. [s.l.]: [s.n.], 1989. 381 s. S. 271. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]