Stanislav Přibyl
Stanislav Přibyl (* 16. listopadu 1971 Praha) je český katolický duchovní a redemptoristický řeholník, od března 2024 biskup litoměřický a od února 2026 jmenovaný arcibiskup pražský a primas český.
Narodil se v Praze do hudební rodiny. Po maturitě roku 1990 vstoupil do řádu redemptoristů a po absolvování kněžského semináře Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy byl roku 1996 vysvěcen na kněze pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem. Následně působil jako farář na poutním místě Svatá Hora u Příbrami, provinciál české provincie redemptoristů, prezident Arcidiecézní charity Praha, generální vikář diecéze litoměřické a generální sekretář České biskupské konference. V prosinci 2023 byl jmenován biskupem litoměřickým a biskupské svěcení přijal v březnu 2024.
Jeho jmenování arcibiskupem pražským předcházela mnohaletá snaha o nalezení trvalého a konsenzuálního nástupce arcibiskupů Dominika Duky a Jana Graubnera, na jejímž počátku nebyl Přibyl ještě ani biskupem. Jmenování na církevní poměry mladého arcibiskupa, který se ve věku 54 let stal nejmladším pražským arcibiskupem za více než sto let, bylo součástí širší generační obměny českých katolických biskupů. Ve svých postojích se profiluje středově: chce překlenovat napětí mezi konzervativními a progresivními církevními proudy a svůj přístup k úřadu zakládá na sjednocujícím vzoru papeže Lva XIV., který jej do úřadu pražského arcibiskupa jmenoval.
Nadto se Přibyl věnuje hudbě jako varhaník, sbormistr a hudební skladatel a odborně se zabývá dějinami církevního umění. Má též ekonomické vzdělání a na Katolické teologické fakultě vyučuje pastorální teologii.
Život
[editovat | editovat zdroj]Rodina a mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v pražských Strašnicích jako syn prodavačky Ludmily (roz. Veselé) a varhaníka Stanislava Přibyla.[1] Matka, vyučená prodavačka, pracovala v cukrárně, lahůdkách a školní jídelně.[2] Pochází z hudební rodiny, jeho otec byl varhaníkem a působil mimo jiné ve strašnickém krematoriu, jeho děd, rovněž Stanislav Přibyl, byl violinistou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Jeho děd z matčiny strany, Josef Veselý, byl náměstkem generálního ředitele pražské Ferony, aniž by byl členem KSČ.[2]
Od třinácti let pravidelně hrál při bohoslužbách na varhany, první mši takto doprovázel 1. listopadu 1985.[2] Biřmoval jej pražský arcibiskup František Tomášek. Studoval na Základní škole Hostýnská v pražských Malešicích a roku 1990 maturoval na tehdejší Střední průmyslové škole zeměměřické v Hrdlořezích. V témže roce vstoupil do kongregace redemptoristů a v letech 1990–1991 absolvoval noviciát v polské Lubaszowé.[2]
Studium a vysokoškolské působení
[editovat | editovat zdroj]V letech 1991–1996 studoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po dokončení studia byl promován magistrem teologie. Během studií založil s ostatními seminaristy orchestr a sbor, s nimiž vystupovali na bohoslužbách a roku 1996 vydali společné CD.[2] V roce 2012 získal na téže fakultě licenciát teologie a roku 2014 doktorát teologie. Roku 2019 dokončil magisterské studium na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.[3] Roku 2025 získal doktorát v oboru dějin výtvarného umění opět na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze disertační prací zabývající se esteticko-teologickou koncepcí Jana z Jenštejna, jeho předchůdcem na pražském arcibiskupském stolci.[1]
Na Katolické teologické fakultě vyučuje pastorální teologii a působí též jako člen správní rady Technické univerzity v Liberci.[4][5]
Kněžské a řeholní působení (1996–2008)
[editovat | editovat zdroj]V roce 1995 složil věčné sliby v kongregaci redemptoristů a od roku 2002 do 12. ledna 2011 byl provinciálem jejich pražské provincie.
Dne 22. června 1996 byl vysvěcen na kněze v katedrále sv. Víta v Praze pražským arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem spolu se svým jmenovcem, církevním právníkem Stanislavem Přibylem. Primiční mši slavil 26. června 1996 ve strašnickém kostele Neposkvrněného početí Panny Marie.[2]
Po vysvěcení nastoupil na civilní službu jako farní vikář na Svaté Hoře v Příbrami, kde byl od 1. srpna 1999 do 31. prosince 2008 farářem. Zde se podílel na obnově poutního areálu z evropských fondů pro Středočeský kraj, nechal postavit nové varhany a také moderní oltář a nové kněžiště od sochaře Otmara Olivy.[2] Byl též správcem farnosti ve Višňové, kam pozval sloužit bohoslužbu svého přítele Cypriana Kizito Lwangu, arcibiskupa kampalského.[2]
Arcidiecézní charita Praha (2004–2008)
[editovat | editovat zdroj]Dne 25. února 2004 byl jmenován prezidentem Arcidiecézní charity Praha, tuto funkci zastával do 31. prosince 2008. Během této funkce se angažoval v projektech zahraniční rozvojové pomoci, a to například programům vzdělávání dětí v Indii, Bělorusku, Litvě, Tanzanii či Demokratické republice Kongo. Výrazně se podílel mimo jiné na stavbě Česko-slovenské nemocnice sv. Karla Lwangy v ugandském Buikwe.[6]
Generální vikář v Litoměřicích (2009–2016)
[editovat | editovat zdroj]Od 1. ledna 2009 do 30. června 2016 byl generálním vikářem litoměřické diecéze. Od února 2014 do března 2024 spravoval jako administrátor excurrendo farnosti Horní Police, Jezvé a Žandov. Nejvýznamnějším projektem tohoto období byla obnova barokního poutního areálu v Horní Polici, která proběhla za pomoci evropských fondů, příspěvků Libereckého kraje, německých diecézí eichstättské a augsburské a Nadačního fondu PPF. Slavnostní požehnání obnoveného areálu se konalo 27. června 2020. Hlavním celebrantem byl litoměřický biskup Jan Baxant, koncelebroval apoštolský nuncius v Česku Charles Daniel Balvo. Přibyl byl v té době krátce po operaci nádoru a před zahájením chemoterapie, léčba proběhla úspěšně.[2]
Sekretář České biskupské konference (2016–2023)
[editovat | editovat zdroj]Dne 19. dubna 2016 byl zvolen generálním sekretářem České biskupské konference. Úřadu se ujal 1. října téhož roku a nahradil na tomto postu Tomáše Holuba, který se stal biskupem plzeňským.[7] V této funkci zajišťoval administrativní a organizační činnost českých a moravských biskupů, podílel se na přípravě mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem a působil též v komisi konference pro prevenci a ochranu před sexuálním zneužíváním.[8][9] Jako generální sekretář se přidal k prohlášení českých církevních organizací, které odsoudilo nošení žluté Davidovy hvězdy na demonstracích proti očkování během pandemie covidu-19.[10]
V srpnu 2021 byl jmenován rektorem kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána u bývalého kláštera theatinů na Malé Straně v Praze.[11] Byl též součástí české přípravné skupiny pro světovou synodu o synodalitě roku 2023.[12]
Biskup litoměřický
[editovat | editovat zdroj]Papež František jej 23. prosince 2023 jmenoval dvacátým prvním biskupem litoměřické diecéze.[12][13] Biskupské svěcení přijal z rukou pražského arcibiskupa Jana Graubnera v sobotu 2. března 2024 v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích a tentýž den se ujal biskupského úřadu.[14] Spolusvětiteli byli jeho předchůdce v úřadu litoměřického biskupa Jan Baxant a biskup eichstättský Gregor Maria Hanke. V době jmenování byl nejmladším sídelním biskupem[14] a zároveň historicky druhým redemptoristou v čele diecéze v rámci obou církevních provincií v Česku. Prvním byl českobudějovický biskup Antonín Liška.
Jeho biskupské motto, latinské Pax Vobis (Pokoj Vám), má symbolizovat důraz na vzájemné soužití, porozumění a dialog mezi odlišnými názorovými skupinami uvnitř církve i ve společnosti.[1]
Ještě jako biskup litoměřický vyhlásil Stanislav Přibyl rok 2026, připomínající osmdesáté výročí odsunu Němců, pro diecézi „rokem smíření“.[15] 24. ledna 2026 spoluvysvětil vídeňského arcibiskupa Josefa Grünwidla, známého svými progresivními postoji ohledně celibátu a žen v církvi.[16]
Arcibiskup pražský
[editovat | editovat zdroj]Dne 2. února 2026, na křesťanský svátek Hromnic, připomínající Ježíšovo uvedení do Chrámu, jej papež Lev XIV. prostřednictvím apoštolského nuncia Judea Thaddeuse Okola jmenoval osmatřicátým arcibiskupem pražským.[17] Tomuto jmenování předcházelo mnohaleté úsilí najít nástupce Dominika Duky a Jana Graubnera, na jehož počátku nebyl Přibyl ještě ani biskupem – a ačkoli to není pravidlem, v praxi bývají arcibiskupové vybíráni z řad biskupů.[16][18][19] Ve věku 54 let se tak stal nejmladším primasem českým od doby, kdy tento úřad zastával Pavel Huyn, a jeho jmenování lze vnímat jako součást generační obměny v české církevní hierarchii.[20][16] Úřadu pražského arcibiskupa se ujme 25. dubna v 11 hodin při slavnosti intronizace v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Do té doby zůstává dle církevního práva administrátorem (správcem) své původní, tedy litoměřické diecéze.[21][22]
Podle svých slov chce v arcibiskupském úřadu přispět ke zmírnění napětí jak v církvi, tak i ve společnosti, a působit jako most mezi různými názorovými proudy.[23] Církev by podle něj neměla bojovat v kulturních válkách.[24] Česká liberální křesťanská publicistika si u něj všímá konsenzuální kontinuity s jeho církevními předchůdci,[16] oproti tomu jej některé křesťanské ultrakonzervativní servery pro jeho vstřícnost synodálnímu procesu v církvi a horizontální vizi církevní hierarchie jakožto „presbyteria přátelství“ označují za biskupa františkovského typu.[25] Sám sebe označuje za syntetika mezi konzervativními a progresivními církevními postoji a za „obyčejného člověka“, který se při výkonu církevního úřadu inspiruje sjednocujícím přístupem papeže Lva XIV.[26][27]
Prohlásil, že na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jejímž velkým kancléřem se po svém uvedení na pražský arcibiskupský stolec stane, cítí v rámci současné krize ohledně odvolání jejího děkana Jaroslava Brože mezi těmito skupinami velké napětí.[4] Tento problém chce řešit tak, aby fakulta zůstala jak církevním, tak svobodným akademickým univerzitním pracovištěm.[26] Zároveň za jednu ze svých priorit v úřadu považuje řešení problému sexuálního zneužívání v katolické církvi.[28]
Biskupská genealogie
[editovat | editovat zdroj]Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[29] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie. Teologickým odůvodněním této činnosti je doktrína o apoštolské posloupnosti, kdy byl každý kněz a biskup vysvěcen svým předchůdcem, a tento řetězec lze teoreticky sledovat až k Ježíši Kristu, který pověřil hlásáním evangelia ve světě své apoštoly.[30]
- kardinál Scipione Rebiba
- kardinál Giulio Antonio Santorio
- kardinál Girolamo Bernerio, OP
- arcibiskup Galeazzo Sanvitale
- kardinál Ludovico Ludovisi
- kardinál Luigi Caetani
- kardinál Ulderico Carpegna
- kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
- papež Benedikt XIII.
- papež Benedikt XIV.
- papež Klement XIII.
- kardinál Marcantonio Colonna
- kardinál Giacinto Sigismondo Gerdil, B
- kardinál Giulio Maria della Somaglia
- kardinál Carlo Odescalchi, SJ
- kardinál Costantino Patrizi Naro
- kardinál Lucido Maria Parocchi
- papež Pius X.
- papež Benedikt XV.
- papež Pius XII.
- arcibiskup Saverio Ritter
- arcibiskup Josef Beran
- arcibiskup Josef Karel Matocha
- kardinál František Tomášek
- biskup Antonín Liška
- arcibiskup František Vaňák
- arcibiskup Jan Graubner
- arcibiskup Stanislav Přibyl
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Stanislav Přibyl (druhý zleva) jako litoměřický generální vikář s premonstrátským knězem Vilémem Štěpánem (prvním zleva) na mariánské pouti v Liběšicích u Žatce (2013). -
Jako sekretář biskupské konference na ekumenickém pietním aktu k 50. výročí sebeupálení Jana Palacha před Národním muzeem v Praze (v pozadí Petr Jan Vinš a Michal Lukeš, 2019). -
Jako biskup litoměřický (druhý zprava) během svěcení Josefa Grünwidla, spolu s vídeňským arcibiskupem Christophem kardinálem Schönbornem (uprostřed) a spolusvětitelem Franzem Lackerem (třetí zprava) ve svatoštěpánském dómu ve Vídni (2026).
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Ve svých monografiích se Přibyl zabývá především spiritualitou českých výtvarných, sochařských i architektonických sakrálních památek, mariologií a okrajově též církevními dějinami:
- PŘIBYL, Stanislav, ed. Panna Maria, Matka ustavičné pomoci: historické souvislosti – obraz – novéna. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 70 s. ISBN 978-80-7195-320-3.
- PŘIBYL, Stanislav. Právní situace litoměřické diecéze v letech 1989–2010. Vydání první. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 336 stran. ISBN 978-80-246-3100-4.
- PŘIBYL, Stanislav. Karlův most: v souvislostech víry a ducha. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2019. 404 stran. Poutník; svazek 1. ISBN 978-80-7195-889-5.
- PŘIBYL, Stanislav. Do Říma se svatou Anežkou. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2019. 91 stran. Poutník; svazek 3. ISBN 978-80-7566-145-6.
- PŘIBYL, Stanislav. Mariánský sloup: v souvislostech víry a ducha. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2020. 195 stran. Poutník; svazek 5. ISBN 978-80-7566-180-7.
- PŘIBYL, Stanislav. Mariánské poutní místo v Horní Polici: v souvislostech víry a ducha. [Horní Police]: Arciděkanství Horní Police, 2021. 300 stran. ISBN 978-80-11-00195-7.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Novým pražským arcibiskupem byl jmenován mons. Stanislav Přibyl. Vatican News [online]. Dikasterium pro komunikaci, 2026-02-02 [cit. 2026-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i BERNÁTHOVÁ, Irena. Stanislav Přibyl. Databáze regionálních osobností. [online]. Liberec: Krajská vědecká knihovna v Liberci, 2024-08-02 [cit. 2026-02-03]. Dostupné online.
- ↑ KŘÍŽOVÁ, Iveta. Konec tajností, papež se vyjádřil. Novým arcibiskupem bude Přibyl. Seznam Zprávy [online]. Seznam Zprávy, 2026-02-02 [cit. 2026-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b ČTK. Biskup Přibyl cítí na Katolické teologické fakultě napětí, konkrétní problém nepojmenoval. Christnet.eu [online]. 2026-02-02 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
- ↑ PLUHAŘ, Adam. Stanislav Přibyl, člen Správní rady TUL, je novým pražským arcibiskupem [online]. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2026-02-05 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
- ↑ DONÁT, Josef. Uganda: velký příběh malé nemocnice. 1. vyd. [s.l.]: DoMeNa, 2006. 174 s. ISBN 80-239-6945-5.
- ↑ JEMELKA, František. Generálním sekretářem ČBK byl zvolen Stanislav Přibyl. Církev.cz [online]. Česká biskupská konference, 2016-04-19 [cit. 2024-03-02]. Dostupné online.
- ↑ MACHÁNĚ, Jiří. Smlouva: nejde o privilegia církve. Katolický týdeník [online]. KatMedia, 2024-11-19 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
- ↑ KUTIL, Tomáš. ČBK k prevenci zneužívání. Katolický týdeník [online]. KatMedia, 2026-01-20 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
- ↑ RYŠAVÝ, Zdeněk; ČTK. Církve odsuzují nošení Davidových hvězd na akcích proti očkování. Omluvte se, vyzývají demonstranty [online]. Romea.cz, 2021-01-11 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
- ↑ Charita provozuje kostel. Žádný luxus, ale nutnost [online]. Arcidiecézní charita Praha, 2021-8-5. Dostupné online.
- ↑ a b Resignations and Appointments, 23.12.2023. Bulletin of the Holy See Press Office [online]. Tiskový úřad Svatého Stolce, 2023-12-23 [cit. 2026-02-08]. Dostupné online.
- ↑ DAVÍDKOVÁ, Milena. Papež jmenoval Stanislava Přibyla novým biskupem Diecéze litoměřické [online]. 2023-12-23 [cit. 2023-12-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Člověk se do toho postupně probouzí, radoval se po uvedení do úřadu nový litoměřický biskup Přibyl. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-03-02 [cit. 2024-03-03]. Dostupné online.
- ↑ NÝVLT, Jiří. Rok smíření v litoměřické diecézi. www.dltm.cz [online]. Biskupství litoměřické, 2026-01-06 [cit. 2026-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d LUŠTINEC, Vít. Generační obměna biskupů je u konce. Přibyl přebírá církev v čase strukturálních změn [online]. Christnet, 2026-02-08 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
- ↑ SCHEINOSTOVÁ, Alena. Chronicky spokojený varhaník. Jaký je nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl?. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2026-02-07 [cit. 2026-02-13]. Dostupné online.
- ↑ ŠEBEK, Jaroslav. Praha má nejmladšího arcibiskupa za posledních více než 100 let. Kdo je Stanislav Přibyl?. Reflex.cz [online]. Czech News Center, 2026-02-11 [cit. 2026-02-13]. Dostupné online.
- ↑ TRETERA, Jiří Rajmund; HORÁK, Záboj. Církevní právo. Praha: Leges, 2016. 422 s. ISBN 978-80-7502-192-2.
- ↑ OPPELT, Robert. Nejmladší pražský arcibiskup za více než 100 let. Kdo je Stanislav Přibyl. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2026-02-02 [cit. 2026-02-02]. Dostupné online.
- ↑ ČBK. Papež Lev XIV. jmenoval novým pražským arcibiskupem Mons. Stanislava Přibyla. Církev.cz [online]. Česká biskupská konference, 2026-02-02 [cit. 2026-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Tiskový úřad Svatého Stolce. Rinunce e nomine, 02.02.2026. Bollettino Sala Stampa della Santa Sede [online]. Tiskový úřad Svatého Stolce, 2026-02-02 [cit. 2026-02-02]. Dostupné online.
- ↑ KŘÍŽOVÁ, Iveta. Nový pražský arcibiskup: Politiků se nebojím ani neštítím. Seznam Zprávy [online]. Seznam Zprávy, 2026-02-02 [cit. 2026-02-03]. Dostupné online.
- ↑ VODRÁŽKA, Prokop. Kvůli Okamurovi jsme už museli bouchnout do stolu. Kopání do Ukrajinců je nepřijatelné, říká nový arcibiskup Přibyl. Deník N [online]. 2026-02-11 [cit. 2026-02-13]. Dostupné online.
- ↑ MASCIULLO, Gaetano. Pope Leo’s new archbishop of Prague supports Francis-era synodality [online]. Vatikán: LifeSiteNews, 2026-02-03 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ŠINDLEROVÁ, Denisa. Papež jmenoval novým pražským arcibiskupem Přibyla. ČT24 [online]. Česká televize, 2026-02-02 [cit. 2026-02-03.]. Dostupné online.
- ↑ OUTRATA, Filip. Co přinese nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl?. Deník Referendum [online]. 2026-02-09 [cit. 2026-02-13]. Dostupné online.
- ↑ PANCÍŘ, Tomáš; KRAHULEC, Jakub. Uzdravovat oběti zneužívání v církvi bude jednou z priorit, říká budoucí pražský arcibiskup Přibyl. iRozhlas.cz [online]. ČRo, 2026-02-03 [cit. 2026-02-13]. Dostupné online.
- ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)
- ↑ KELLY, J. N. D. Early Christian Doctrines. 5. vyd. San Francisco: HarperCollins, 1976. ISBN 0-06-064334-X.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislav Přibyl na Wikimedia Commons 
Osoba Stanislav Přibyl ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislav Přibyl
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Stanislav Přibyl na Youtube
- catholic-hierarchy.org (anglicky)
- Rozhovor Můj osud byl osudem Kolji v časopise Naše rodina Archivováno 7. 1. 2019 na Wayback Machine.
| Předchůdce: Jan Zemánek |
|
Provinciál pražské provincie redemptoristů 2002–2011 |
|
Nástupce: Josef Michalčík |
| Předchůdce: Karel Havelka |
|
Generální vikář litoměřické diecéze 2009–2016 |
|
Nástupce: Martin Davídek |
| Předchůdce: Josef Stejskal |
|
administrátor hornopolického arciděkanství 2014 – 2024 |
|
Nástupce: Radek Jurnečka |
| Předchůdce: Tomáš Holub |
|
Generální sekretář České biskupské konference 2016–2024 |
|
Nástupce: Roman Czudek |
| Předchůdce: Jan Baxant |
|
21. litoměřický sídelní biskup 2024–2026 |
|
| Předchůdce: Jan Graubner |
|
38. arcibiskup pražský (jmenovaný) od 2026 |
|
