Stanislav Přibyl (právník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
R.D. Doc. JUDr.
Stanislav Přibyl
Ph.D., JCD., Th.D.
kněz
Stanislav Přibyl
Stanislav Přibyl
Církev římskokatolická
Provincie česká
Arcidiecéze pražská
Svěcení
Jáhenské svěcení 1995
Kněžské svěcení 1996
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 18. listopadu 1966 (53 let)
Místo narození Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Přibyl (* 18. listopadu 1966 Praha) je český katolický kněz, vysokoškolský pedagog a teolog, vědecký pracovník, odborník na církevní právo a autor řady publikací. Od roku 2015 slouží tzv. tridentské mše.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Středoškolské vzdělání získal v letech 1981–1985 v Praze na gymnáziu v Přípotoční ulici. Dále studoval v letech 1985–1989 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde po předložení diplomové práce s názvem „Přirozenoprávní učení Tomáše Akvinského a novotomismu“ získal magisterský titul. Dále pokračoval studiem filosofie v letech 1990–1991 na pražské Teologickě fakultě Univerzity Karlovy, odkud se přesunul do Říma ke studiu teologie na Filosofické a teologické fakultě na Papežské lateránské univerzitě. Zde studia zakončil v roce 1995, kdy získal titul baccelliere. V roce 1995 přijal jáhenské svěcení a v roce 1996 byl vysvěcen na kněze pražské arcidiecéze. V letech 1998–2002 pokračoval opět ve studiích na pražské Právnické fakultě Univerzity Karlovy a po jejich dokončení se stal doktorem práv. Na téže fakultě a ve stejném období studoval zároveň v oboru dějiny, filosofie, sociologie a teorie práva, které završil disertační prací s názvem: „Právní zajištění ekumenických vztahů mezi církvemi“, po níž získal titul Ph.D. Od roku 1998 ještě rozšířil svůj obzor studiem ve Vatikánu na Fakultě kanonického práva Papežské Lateránské univerzity, kterou zakončil v roce 2000 licenciátem z kanonického práva a po následném studiu tamtéž v roce 2002, po předložení disertační práce s názvem: (italsky) „Diritto Ecclesiastico Ceco“ nabyl titulu doktora kanonického práva. V roce 2011 habilitoval na Právnické fakultě Trnavské univerzity v Trnavě prací: (německy) „Tschechisches Staatskirchenrecht nach 1989“. Dne 21. června 2016 na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích úspěšně obhájil disertační práci na téma Počátky hierarchického uspořádání v rané církvi a získal titul Th.D.[1]

Právní praxe[editovat | editovat zdroj]

V letech 1989–1990 začal svou právní praxi u Městského soudu v Praze jako soudní čekatel. Jako notář Interdiecézního církevního soudu v Praze pracoval v letech 1997–2000 a v letech 2000–2009 zde byl soudcem. Od roku 2004 je konzultantem komise plenárního sněmu českých a moravských diecézí pro partikulární kanonické právo. Od roku 2007 je promotorem iustitiae v arcidiecézním procesu o pověsti svatosti, životě a ctnostech Božího služebníka Otce Jana Evangelisty Urbana z řádu františkánů. Od roku 2009 je soudcem Metropolitního církevního soudu v Praze.[2]

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Pedagogickou činnost zahájil v roce 2002 jako odborný asistent na pražské Teologické fakultě Univerzity Karlovy v oboru kanonické právo. V letech 2003–2009 byl externím vyučujícím na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v oboru církevní právo a konfesní právo. Od roku 2009 se zde stává interním vyučujícím – odborným asistentem v oboru církevního práva (1. základní normy a ústavní právo, 2. manželské právo, 3. sakramentální právo, 4. procesní právo) a od roku 2011 je na téže fakultě docentem pro obory církevní právo 1.-4.

Vědecko-výzkumná činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1996 je členem pracovního výboru Společnosti pro církevní právo[3] a redaktorem odborného časopisu Revue církevního práva.[4] Od roku 2004 má soustavnou publikační a přednáškovou činnost na Ústavu pro vztahy státu a církví při Ministerstvu kultury Slovenské republiky v Bratislavě. Jako samostatný vědecký pracovník je od roku 2005 na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze spoluřešitelem výzkumného záměru „Církve v českých zemích a otázka nacionalismu“. Od roku 2009 je řádným členem Společnosti přátel beuronského umění a od roku 2010 členem Slovenské společnosti kanonického práva. Badatelské činnosti se, jako docent, věnuje od roku 2011 na Teologické fakultě Jihočeské univerzity a od roku 2012 také na Právnické fakultě Trnavské univerzity.

Kněžské působení[editovat | editovat zdroj]

Jako dítě ministroval spolu s bratrem v kostele u svatého Jindřicha v Praze, kde jeho rodiče byli varhaníky. Ačkoliv po kněžství přirozeně toužil od dětství, za komunismu si netroufl vstoupit do semináře, a proto vystudoval práva. Po sametové revoluci se během vojenské služby rozhodl, že přihlášku podá. Pouze první akademický rok, 1990/1991, byl v Praze, kde zažil vicerektora Jana Baxanta, Odilona Štampacha i děkana Václava Wolfa ještě před krizí a spory na teologické fakultě. Ještě před vysvěcením sloužil v roli jáhna u biskupa Ljavince při řeckokatolických obřadech, k čemuž svěcení není vyžadováno. Zbytek seminárního života a studií prožil v Římě, a to v Nepomucenu a na Lateránské univerzitě, kde poznal celosvětovou církevní atmosféru i osobnosti českého katolického exilu. Od 18. října 2015 sloužil tridentské mše v kostele svatého Gabriela na Smíchově, jehož byl rektorem a kde se tridentské mše sloužily už od roku 2012.[5]

Od července 2016 se stal rektorem kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého na Karlově. Každou neděli zde slouží jak novou mši česky, tak tridentskou mši latinsky. Latinskou mši podle jeho slov vyhledávají především mladší lidé, kteří chtějí svou víru prožívat intenzivněji.[6]

Kněžské funkce[editovat | editovat zdroj]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Aktuality, Internetový zpravodaj Společnosti pro církevní právo 6/2016/2 (dostupné online)
  2. Metropolitní církevní soud Arcidiecéze pražské [online]. [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. 
  3. Společnost pro církevní právo [online]. [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. 
  4. Revue církevního práva [online]. Společnost pro církevní právo [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. 
  5. „Hračku“ se sebrat nepodařilo, Krása liturgie, 26. 11. 2015, rozhovor Lucie Sulovské se Stanislavem Přibylem
  6. Uprchlická krize? Může za ni absence jednotné autority islámu. pravniradce.ihned.cz [online]. [cit. 2019-09-20]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]