Nitrožilní aplikace: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Stránka Intravenózní aplikace přemístěna na stránku Nitrožilní aplikace: pro laického mluvčího češtiny srozumitelnější název, viz diskuse
oprava po přesunu
Řádek 1: Řádek 1:
'''Intravenózní aplikace''' je způsob vpravení tekuté látky přímo do žíly či tepny.
'''Nitrožilní aplikace''' neboli '''intravenózní aplikace''' je způsob vpravení tekuté látky přímo do žíly či tepny. Může se jednat o jednorázovou aplikaci [[injekce|injekcí]] nebo kontinuální aplikaci [[infúze|infúzí]].
Může být jednorázová (injekce) nebo kontinuální (infuze).


Slovo ''intravenózní'' znamená jednoduše ''do žíly''. V porovnání s ostatními způsoby vpravování látek do těla je intravenózní aplikace nejrychlejším způsobem. Některé léky, stejně tak jako [[krevní transfuze]] a [[smrtící injekce]], mohou být aplikovány pouze intravenózně.
V porovnání s ostatními způsoby vpravování látek do těla je nitrožilní aplikace nejrychlejším způsobem. Některé léky, stejně tak jako [[krevní transfuze]] a [[smrtící injekce]], mohou být aplikovány pouze nitrožilně.


Výraz se používá v souvislosti s nitrožilní aplikací léků a dalších, například diagnostických látek. Při ní se po zaškrcené žíly ve vhodném místě, převážně v loketní jamce, injekční jehlou vstřikuje kapalná látka.
Výraz se používá v souvislosti s nitrožilní aplikací léků a dalších, například diagnostických látek. Při ní se po zaškrcené žíly ve vhodném místě, převážně v loketní jamce, injekční jehlou vstřikuje kapalná látka.

Verze z 19. 9. 2011, 09:32

Nitrožilní aplikace neboli intravenózní aplikace je způsob vpravení tekuté látky přímo do žíly či tepny. Může se jednat o jednorázovou aplikaci injekcí nebo kontinuální aplikaci infúzí.

V porovnání s ostatními způsoby vpravování látek do těla je nitrožilní aplikace nejrychlejším způsobem. Některé léky, stejně tak jako krevní transfuze a smrtící injekce, mohou být aplikovány pouze nitrožilně.

Výraz se používá v souvislosti s nitrožilní aplikací léků a dalších, například diagnostických látek. Při ní se po zaškrcené žíly ve vhodném místě, převážně v loketní jamce, injekční jehlou vstřikuje kapalná látka.

Některé látky není možno do žíly v loketní jamce aplikovat z důvodu vysoké hustoty látky, či osmolarity („molekulová hustota“). V tomto případě se používají tzv. centrální žílní přístupy, které snižují riziko komplikací vyvolaných aplikovanou látkou (např. zánět žíly), jsou však zatíženy velkým množstvím komplikací při vstupu do příslušných žil. Při těchto přístupech se používá zejm. velká podkličková žíla (v.subclavia), vnitřní žíly krční (v.jugularis interna) a v ojedinělých případech žíla stehenní (v. femoralis).