Fakt: Porovnání verzí
m robot přidal: zh:事實 |
m robot přidal: mn:Баримт |
||
Řádek 39: | Řádek 39: | ||
[[lt:Faktas]] |
[[lt:Faktas]] |
||
[[mk:Факт]] |
[[mk:Факт]] |
||
[[mn:Баримт]] |
|||
[[mt:Fatti]] |
[[mt:Fatti]] |
||
[[nl:Feit]] |
[[nl:Feit]] |
Verze z 8. 9. 2010, 11:35
Fakt (z latinského factum, to, co je udělané, hotové) je moderní pojem pro jednotlivou a poznanou dílčí skutečnost, jakýsi atom poznání.
Podle Wittgensteina je fakt „to, čemu tak jest“[1], „svět je celkem faktů a nikoli věcí“ a „rozpadá se na fakty“.[2] Pojem faktu tak zdůrazňuje několik důležitých přesvědčení:
- Svět je jednoznačně dělitelný na určité části, fakta.
- Tyto části jsou samy o sobě a jednotlivě poznatelné.
- Skutečné poznání je poznání jednotlivých faktů.
- Jejich situace, souvislosti a vztahy lze zanedbat.[3]
- Poznáním faktu (Tatsache) se stav věcí (Sachverhalt) nemění.[4]
Tato metoda poznávání byla poprvé navržena Descartem v „Rozpravě o metodě“ a stala se základem mechanistické vědy. U Wittgensteina vychází z logiky, kterou lze formalizovat tak, aby tyto předpoklady splňovala. Síla této metody spočívá v tom, že umožňuje bezpečné poznání jednoduchých věcí, jehož mohou používat všichni další vědci. Jednotlivý a správně poznaný fakt lze kdykoli znovu ověřit a lze se na něj spolehnout. Díky tomu je moderní věda kumulativní, založená na hromadění zajištěných faktů, k nimž lze přidávat další a budovat z nich libovolně složité systémy.
Jisté omezení tkví ovšem v tom, že metoda předpokládá, že rozložením zkoumaného předmětu na jednotlivá fakta a jejich opětovným složením se předmět podstatně nezměnil. To více či méně platí pro mechanismy a stroje, proto je důsledkem této metody mechanismus. Při zkoumání složitějších – například živých – předmětů tomu tak často není a navíc zde chybí ještě časový rozměr zkoumaného. Fakt je ryze přítomný, to, co je zde a nyní, kdežto u živých a vůbec podstatně proměnlivých předmětů hraje roli i jejich minulost a budoucnost.
Pojem faktu obvykle také vyjadřuje objektivní jistotu příslušného poznání, jeho nezávislost na zkoumajícím subjektu. Paradoxně však etymologie pojmu v latině, v němčině i v češtině naznačuje souvislost s lidským konáním: latinské factum je od facere, dělat; německé Tatsache je od die Tat, čin, a české skutečnost je od „skutiti“ nebo „kutiti“.[5]