Fakt

Fakt (z latinského factum, to, co je udělané, hotové) je moderní pojem pro jednotlivou a poznanou dílčí skutečnost, jakýsi atom poznání.

Podle Wittgensteina je fakt „to, čemu tak jest“, „svět je celkem faktů a nikoli věcí“ a „rozpadá se na fakty“. Pojem faktu tak zdůrazňuje několik důležitých přesvědčení:

1. Svět je jednoznačně dělitelný na určité části, fakta.
2. Tyto části jsou samy o sobě a jednotlivě poznatelné.
3. Skutečné poznání je poznání jednotlivých faktů.
4. Jejich situace, souvislosti a vztahy lze zanedbat.
5. Poznáním faktu (Tatsache) se stav věcí (Sachverhalt) nemění.

Tato metoda poznávání byla poprvé navržena Descartem v „Rozpravě o metodě“ a stala se základem mechanistické vědy. U Wittgensteina vychází z logiky, kterou lze formalizovat tak, aby tyto předpoklady splňovala. Síla této metody spočívá v tom, že umožňuje bezpečné poznání jednoduchých věcí, jehož mohou používat všichni další vědci. Jednotlivý a správně poznaný fakt lze kdykoli znovu ověřit a lze se na něj spolehnout. Díky tomu je moderní věda kumulativní, založená na hromadění zajištěných faktů, k nimž lze přidávat další a budovat z nich libovolně složité systémy.

Jisté omezení tkví ovšem v tom, že metoda předpokládá, že rozložením zkoumaného předmětu na jednotlivá fakta a jejich opětovným složením se předmět podstatně nezměnil. To více či méně platí pro mechanismy a stroje, proto je důsledkem této metody mechanismus. Při zkoumání složitějších – například živých – předmětů tomu tak často není a navíc zde chybí ještě časový rozměr zkoumaného. Fakt je ryze přítomný, to, co je zde a nyní, kdežto u živých a vůbec podstatně proměnlivých předmětů hraje roli i jejich minulost a budoucnost.

Pojem faktu obvykle také vyjadřuje objektivní jistotu příslušného poznání, jeho nezávislost na zkoumajícím subjektu. Paradoxně však etymologie pojmu v latině, v němčině i v češtině naznačuje souvislost s lidským konáním: latinské factum je od facere, dělat; německé Tatsache je od die Tat, čin, a české skutečnost je od „skutiti“ nebo „kutiti“.