Matija Murko: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 7: Řádek 7:




Matija Murko patřil k poslední generaci "renesančních" slavistů, jakým byl např. v 19. století P. J. [[Šafařík]] nebo Murkův předchůdce, první předseda Slovanského ústavu L. [[Niederle]]. M. Murko byl výraznou a všestrannou vědeckou osobností a svým dílem se zapsal do řady vědních oborů, ať již to byla [[lingvistika]] či literární věda nebo [[etnologie]] a folkloristika. Byl také výborným organizátorem vědecké práce a vynikajícím pedagogem.
Matija Murko patřil k poslední generaci "renesančních" slavistů, jakým byl např. v [[19. století]] [[Pavel Josef Šafařík]] nebo Murkův předchůdce, první předseda Slovanského ústavu [[Lubor Niederle]]. M. Murko byl výraznou a všestrannou vědeckou osobností a svým dílem se zapsal do řady vědních oborů, ať již to byla [[lingvistika]] či literární věda nebo [[etnologie]] a folkloristika. Byl také výborným organizátorem vědecké práce a vynikajícím pedagogem.




Řádek 13: Řádek 13:
Publicistické a vědecké práce začal psát a publikovat již jako student, psal až do konce svého života. Jeho poslední dílo Spomeniki [[1951]], vyšlo rok po jeho úmrtí u Slovinské matice v Lublani. Tto dílo bylo poté přeloženo do slovinštiny. Neocenitelný je jeho příspěvek spisů oblasti literární historie, etnologie a jeho filologický a knižní pojednání.
Publicistické a vědecké práce začal psát a publikovat již jako student, psal až do konce svého života. Jeho poslední dílo Spomeniki [[1951]], vyšlo rok po jeho úmrtí u Slovinské matice v Lublani. Tto dílo bylo poté přeloženo do slovinštiny. Neocenitelný je jeho příspěvek spisů oblasti literární historie, etnologie a jeho filologický a knižní pojednání.


Byl redaktorem časoposu Slavia. V prvním čísle I. ročníku tohoto časopisu pro slovanskou filologii formuloval své názory o pojetí slavistiky. Tento časopis založil společně s O. Hujerem, vydávali ho v letech 1922-1939 a dodnes vychází ve Slovanském ústavu.
Byl redaktorem časoposu [[Slavia]]. V prvním čísle I. ročníku tohoto časopisu pro slovanskou filologii formuloval své názory o pojetí slavistiky. Tento časopis založil společně s O. Hujerem, vydávali ho v letech 1922-1939 a dodnes vychází ve Slovanském ústavu.





Verze z 9. 4. 2010, 21:34

Matija Murko známý také jako Mathias Murko (10. února 1861, Drstelja – 11.února 1952, Praha, Československo, dnešní Česká republika) byl slovinský literární historik, etnolog, slavista a redaktor.

Matija Murko

Životopis

Matija Murko navštěvoval základní školu v Drstniku a v Ptuji, kde navštěvoval také nižší stupeň klasického gymnázia. Vyšší stupeň poté navštěvoval v Mariboru. Poté odešel do Vídně, kde studoval germanistiku a slavistiku. Po doktorátu z germanistiky se jel studijně zdokonalovat do Moskvy. Když se navrátil z Moskvy do Vídně, tak se stal prvním docentem slovanské filologie na Filozifické fakultě v rámci vídeňské univerzity. Právě zde začala jeho dlouholetá kariéra univerzitního profesora. Nejprve se stal řádným profesorem slovanské filologie na univerzitě v Grazu, kde působil patnáct let. Poté několik let působil na Filozofické fakultě v Leipzigu. Matija Murko byl prvním profesorem jihoslovanských jazyků a literatury v letech 1920 - 1931 na Filozofické fakultě na Karlově univerzitě v Praze. Murko byl mimo jiné jedním z prvních zakladatelů Slovanského ústavu, který se utvářel v rozmezí let 19321941 a kterému pak jako druhý předsedal. Slovanský ústav se pod jeho vedením stal významným vědeckým pracovištěm a centrem vědeckého života


Matija Murko patřil k poslední generaci "renesančních" slavistů, jakým byl např. v 19. století Pavel Josef Šafařík nebo Murkův předchůdce, první předseda Slovanského ústavu Lubor Niederle. M. Murko byl výraznou a všestrannou vědeckou osobností a svým dílem se zapsal do řady vědních oborů, ať již to byla lingvistika či literární věda nebo etnologie a folkloristika. Byl také výborným organizátorem vědecké práce a vynikajícím pedagogem.


Vědecké práce

Publicistické a vědecké práce začal psát a publikovat již jako student, psal až do konce svého života. Jeho poslední dílo Spomeniki 1951, vyšlo rok po jeho úmrtí u Slovinské matice v Lublani. Tto dílo bylo poté přeloženo do slovinštiny. Neocenitelný je jeho příspěvek spisů oblasti literární historie, etnologie a jeho filologický a knižní pojednání.

Byl redaktorem časoposu Slavia. V prvním čísle I. ročníku tohoto časopisu pro slovanskou filologii formuloval své názory o pojetí slavistiky. Tento časopis založil společně s O. Hujerem, vydávali ho v letech 1922-1939 a dodnes vychází ve Slovanském ústavu.


Bibliografie

  • Miklošič in Hrvati : poslanica hrvatskemu akademičkemu društvu "Zvonimir" v Beču (1883)
  • Enklitike v slovenščini. Napisal (1891–1892)
  • Dr. Vatroslav Oblak. S podobo. (1899)
  • Die slawische Liturgie an der Adria (1905)
  • Geschichte der alteren sudslawischen Litteraturen (1908)
  • Nauka o jeziku i književnosti Hrvata i Srba (1911)
  • Tragom srpsko-hrvatske narodne epike. Putovanja u godinama 1930–1932 (1951)
  • Narodopisna razstava češkoslovanska v Pragi l.1895 (1896)
  • Rozpravy z oboru slovanské filologie. Uspořádal Jiřá Horá (1937)
  • Velika zbirka slovenskih narodnih pesmi z melodijami (1929)
  • Vrazove za tisk pripravljene slovenske pesmi (1910)
  • Dobrozdáni o návrhu Rukověti slovanske filologie (1925)
  • Die Schrôpfkopfe bei den Slaven. Sltv. bańa, banka, lat.belnea. (1913)
  • Das serbische Geistesleben (1916)
  • Die slawische Philologie in Deutschlan (1917)
  • Die Bedeutung der Reformation und Gegenreformation für das geistige Leben der Südslaven (1927)
  • La poésie populaire épique en Yougoslavie au début XXe si`ecle (1929)
  • Spomeni mojega Života (1939)
  • Spomini (1951)