Díogenés Laertios: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Ptbotgourou (diskuse | příspěvky)
m robot změnil: ext:Diógeni Laérciu
VolkovBot (diskuse | příspěvky)
Řádek 45: Řádek 45:
[[et:Diogenes Laertios]]
[[et:Diogenes Laertios]]
[[ext:Diógeni Laérciu]]
[[ext:Diógeni Laérciu]]
[[fa:دیوگنس لائرتیوس]]
[[fi:Diogenes Laertios]]
[[fi:Diogenes Laertios]]
[[fr:Diogène Laërce]]
[[fr:Diogène Laërce]]

Verze z 12. 4. 2009, 20:20

Díogenés Laertios (3. století n. l.) byl řecký historik a vzdělanec, autor jediných zachovaných antických dějin řecké filosofie, ostatně nejstarších dějin filosofie vůbec.

O autorovi

O Diogénovi není z jiných pramenů známo skoro nic, nevíme ani, kde se narodil a kde žil. Pouze z jazyka, stylu a z výběru látky jeho spisu lze usoudit, že jej napsal v první polovině 3. století, snad kolem roku 220,[1] že nejspíš nebyl školeným filosofem, nýbrž spíše sběratelem anekdot a citátů, a že snad také žil někde v provincii, mimo hlavní města.[2] Někteří považují Diogena za křesťana, pravděpodobnější však je, že byl skeptik nebo epikurejec.[3] Jeho dílo je napsáno tak, že autorovy sympatie neprozrazuje.

Dílo

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Díogenés Laertios Jeho spis, „O životě a učení slavných filosofů“ (Filosofón bión kai dogmatón synagógé), se skládá z deseti knih, věnovaných jednotlivým řeckým myslitelům a jejich skupinám. Diogenes řadí řecké filosofy do dvou škol, iónské a italské, kritéria tohoto rozlišení jsou však nejasná. Prvních devět knih tvoří sbírky anekdot a vyprávění o jejich životech i citátů a názorů, patrně z druhé a třetí ruky. Diogenes s nimi nepolemizuje, nýbrž jen reprodukuje, co mu přišlo pod ruku, a z jeho spisu se nezdá, že by byl měl prameny příliš spolehlivé. Přesto je to největší zachovaná sbírka životopisných údajů a citátů, zejména pro předsokratovskou filosofii, a má tedy nesmírný význam.

Od zbytku díla se liší poslední, desátá kniha, která obsahuje tři autentické listy Epikurovy a jeho Testament; je to tedy vynikající pramen k tomuto mysliteli. V poslední době se zájem badatelů obrací k Diogenovi také jako ke zdroji poznatků o antické logice. Ukazuje se totiž, že výroková logika nezačíná až u stoiků, kteří se naopak opírali o starší autory, jako byl Diodóros Chronos nebo Filón z Megary, citované právě u Diogena; Diodóros uvažoval i o axiomech, o materiální implikaci a o mylných závěrech. Jinak je nápadné, že v Diogenově sbírce zcela chybí střední platonismus.[4]

Odkazy

Pozámky

Viz také

Na internetu

Literatura

  • Diogenes Laertius, Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Přel. A. Kolář. Nová tiskárna Pelhřimov 1995
  • J. Ludvíkovský, Život a učení filosofa Epikura. Praha 1952.


Šablona:Link FA