Legie

Útočící římská legie

Legie se v nejobecnějším významu používá k označení vojenské hotovosti. Vznik označení spadá do starověkého Říma. Legie, latinsky legio, představovala základní jednotku antického římského vojska (viz Římská legie). V nejstarších dobách Říma šlo o hotovost celého velkého vojenského tábora - castra. Služba v legiích byla původně občanskou povinností na základě majetkového censu, po Mariově reformě se římské vojsko profesionalizovalo. S rozmachem Říma počet legií narůstal. V jedné legii bojovalo 4 500 (v republikánské době) až 6 120 (za císařství) vojáků, a to jak těžké a lehké pěchoty, tak jízdy. Počet vojáků v jednotlivých útvarech kolísal. Nejvíce bylo těžkooděnců, jezdců nebo lehkooděnců jen několik desítek. Od konce 3. století př.n.l. se ustálil převážně na počtu 6000 těžkooděnců.

K legii se volně přidružovaly pomocné sbory, tzv. auxilia. Ve starší republikánské době se legie dělila na 30 manipulů, ze kterých se časem vydělily dvě centurie. Později tvořily 3 manipuly kohortu. Legie se pak skládala z 10 kohort, 30 manipulů a 60 centurií.

Související články

• Římská legie
• Československé legie
• cizinecká legie
• Americká legie
• akademická legie
• polská legie