Celeron

Celeron je obchodní název velkého množstí různých x86 mikroprocesorů od společnosti Intel Corporation. Rodina procesorů Celeron je založena na rodině procesorů Pentium, přičemž Celerony jsou v jistých oblastech zjednodušené verze procesorů Pentium.

Covington

První Celeron byl založen na jádře procesoru Pentium II a byl označen kódovým názvem Covington. Pracoval na frekvenci 266 MHz a neobsahoval žádnou vyrovnávací paměť druhé úrovně (tzv. L2 cache), čímž dosahoval podstatně horšího výpočetního výkonu než původní procesor, na druhé straně bylo velmi jednoduché přetaktovat ho až na 400 MHz.

Mendocino

Celeron 300A

Později byl uveden Celeron A s kódovým názvem Mendocino, který disponoval 128 KB L2 cache, čímž se výrazně zvýšil jeho výpočetní výkon, který už jen nepatrně zaostával za Pentiem II. Vyrovnávací paměť byla umístěna přímo na jádře čipu a běžela na frekvenci jádra, čímž výkon Celeronu A byl v některých aplikacích dokonce vyšší než výkon Pentia II. Tento procesor díky přijatelnému výkonu a velmi dobré ceně úspěšně konkuroval nejen procesorům ostatních firem, ale i samotnému Pentiu II.

Coppermine-128

Coppermine-128

Dalším v pořadí byl procesor Coppermine-128, označovaný také jako Celeron II. Byl založený na jádře Pentium III, obsahoval 128 kB L2 cache a standardně běžel na sběrnici 66 MHz, ale také se dal poměrně snadno přetaktovat právě díky zvýšení frekvence sběrnice. Jeho výhodou byla také podpora instrukcí SSE.

Celeron Tualatin

Další sérií Celeronů byly procesory založené na Pentiu III s jádrem Tualatin vyráběné 0,13-mikronovou technologií. Vyráběly se na frekvencích 900 - 1400 MHz. Běžely na 100 MHz FSB na rozdíl od 133 MHz u Pentia III se stejným jádrem. Velikost L2 cache byla 256 kB, pričemž Pentium III měl 256 nebo 512 kB. Byly to poslední Celerony s jádrem šesté generace (P6).

Willamete-128

Toto byla první série Celeronů postavená na architektuře Pentia 4 Netburst. Procesory byly vyráběny procesem 0,18µm a proti plnohodnotným Pentiím 4 se lišily poloviční vyrovnávací pamětí (128 kB). Vyráběny byly s frekvencemi 1,7 a 1,8 GHz. Procesory byly přes relativně vysoké frekvence málo výkonné, protože malá vyrovnávací paměť potřebám architektury Netburt nestačila.

Northwood

Druhá série P4 celeronů se od první lišila pouze výrobním procesem (0,13µm) a díky tomu vyššími dosahovanými frekvencemi. Prodávány byly procesory s frekcencemi 2,0 až 2,8 GHz. Označení je stejné jako u plnohodnotného Pentia 4.

Celeron D (Prescott)

Jde o Celerony založené na 90nm jádře Prescott s menší vyrovnávací pamětí (256kB). Vyráběny byly na frekvencích 2,13 až 3,2 GHz. Procesory bylo často možné přetaktovat k frekvencím kolem 4GHz.

Celeron D (Cedar Mill)

Tyto Celerony jsou založeny na posledním jádře architektury Pentia 4 Netburst. Prodávají se na frekvencích 2,93 až 3,46GHz. Mají již větší L2 paměť (512kB), frekvence sběrnice zůstala na 533MHz. Jde v podstatě o "zmetky při výrobě" Pentií 4 6x1. Jádro je vyráběno 65nm technologií a byly známy případy přetaktování modelu 356 (v základu 3,33GHz) až na 5GHz.

== Celeron řady 400 (Conroe-L) Celerony řady 400 (modely 420, 430 a 440) obsahují nové jádro architektury Core2 Duo. Tato architektura vychází ze staré dobré P6. Celerony mají 512kB L2 Cache, frekvence sběrnice pracuje na 800MHz. Neměly by fungovat na starších základních deskách. Jejich maximální tepelný výkon (TDP) je max. 35W, z čehož je jasné, že jsou vyráběny 65nm procesem. Modely mají frekvence od 1,6GHz do 2,0GHz, nicméně jsou výkonnější než předchozí Celerony.

== Celeron E1xxx (Conroe-L) Dne 20. ledna 2008 uvedla firma Intel první dvoujádrový Celeron. Jde o model E1200, který vychází ze stejného jádra jako modely 4xx. Je vybaven 512kB L2 cache (sdílená pro obě jádra), frekvence FSB zůstává na 800MHz. Jsou vyráběny 65nm procesem, ale TDP je u nich 65W (což tento ořezanec asi stejně nespotřebuje). Model E1200 pracuje na frekvenci 1,6GHz.