Intel 4040
| Intel 4040 | |
|---|---|
 | |
| Specifikace | |
| Uvedení | 1974 |
| Výrobní proces | 10 μm |
| Počet jader | 1 |
| Frekvence | 740 kHz |
| Paměť programu | 8 KiB |
| Patice | 24 pinů |
Intel 4040 je druhý čtyřbitový mikroprocesor firmy Intel, následník Intel 4004. Byl uveden na trh na podzim roku 1974 ve třech 24-pin DIL provedeních. Navrhli jej: Ted Hoff, Federico Faggin, Stan Mazor, Masatoshi Shima.
Skládá se z 3000 tranzistorů. Rychlost jádra je 0,74 MHz.
Může adresovat 640 B RAM a 8 kB ROM. Na rozdíl od svého předchůdce má Intel 4040 osmiúrovňový zásobník volání, 14 nových instrukcí (celkem tedy 60) a 8 dalších registrů navíc. Disponuje i hardwarovým přerušením s možností „zrcadlení“ registrů.
Provozní teplota je omezena na 70 °C. Jeho spotřeba byla celkem 0,6–0,9 W a vyžaduje napájení 15 ± 0,75 V.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
- Instrukční sada rozšířena na 60 instrukcí
- Paměť programu rozšířena až na 8 KiB
- Počet registrů rozšířen na 24.
- Zásobník rozšířen na 7 úrovní
Návrháři[editovat | editovat zdroj]
Federico Faggin navrhoval projekt, upravoval architekturu a vedl návrh. Detailní návrh dělal Tom Innes.
Nové obvody[editovat | editovat zdroj]
- 4201 – Generátor frekvence 500 až 740 kHz používal 4 až 5,185 MHz krystal
- 4308 – 1 KiB ROM
- 4207 – General Purpose byte Output port
- 4209 – General Purpose byte Input port
- 4211 – General Purpose byte I/O port
- 4289 – Standardní paměťové rozhraní (nahradilo 4008/4009)
- 4702 – 256 B UVEPROM
- 4316 – 2 KiB ROM
- 4101 – 256 4-bit word RAM
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Intel 4040 na Wikimedia Commons
