Intel 4040

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Intel 4040
Intel D4040 2293B top.jpg
Specifikace
Uvedení1974
Výrobní proces10 μm
Počet jader1
Frekvence740kHz
Paměť programu8 KiB
Patice24 pinů

Intel 4040 je druhý čtyřbitový mikroprocesor firmy Intel, následník Intel 4004. Byl uveden na trh na podzim roku 1974 ve třech 24-pin DIL provedeních. Navrhli jej: Ted Hoff, Federico Faggin, Stan Mazor, Masatoshi Shima.

Skládá se z 3000 tranzistorů. Rychlost jádra je 0,74 MHz.

Může adresovat 640 B RAM a 8 kB ROM. Na rozdíl od svého předchůdce má Intel 4040 osmiúrovňový stack, 14 nových instrukcí (celkem tedy 60) a 8 dalších registrů navíc. Disponuje i hardwarovým přerušením s možností „zrcadlení“ registrů.

Provozní teplota je omezena na 70 °C. Jeho spotřeba byla celkem 0,6–0,9 W a vyžaduje napájení 15 ± 0,75 V.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

  • Instrukční sada rozšířena na 60 instrukcí
  • Paměť programu rozšířena až na 8 KiB
  • Počet registrů rozšířen na 24.
  • Zásobník rozšířen až na 7 zpětných kroků

Návrháří[editovat | editovat zdroj]

i4040 microarchitecture.

Federico Faggin navrhoval projekt, upravoval architekturu a vedl návrh. Detailní návrh dělal Tom Innes.

Nové čipy[editovat | editovat zdroj]

  • 4201 – Generátor frekvence 500 až 740 kHz používal 4 až 5,185 MHz krystal
  • 4308 – 1 KiB ROM
  • 4207 – General Purpose byte Output port
  • 4209 – General Purpose byte Input port
  • 4211 – General Purpose byte I/O port
  • 4289 – Standardní paměťové rozhraní (nahradilo 4008/4009)
  • 4702 – 256 B UVEPROM
  • 4316 – 2 KiB ROM
  • 4101 – 256 4-bit word RAM

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]