Emancipace: Porovnání verzí
doplnění |
|||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{různé významy}} |
{{různé významy}} |
||
'''Emancipace''' znamená vyproštění ze závislosti na někom nebo na něčem, získání svobody, společenské nezávislosti, rovných práv. |
'''Emancipace''' znamená vyproštění ze závislosti na někom nebo na něčem, získání [[Svoboda|svobody]], společenské nezávislosti, rovných práv. |
||
== Původ == |
== Původ a význam v českém právu == |
||
Slovo pochází z [[latina|latinského]] ''e-mancipare'', propustit z područí, od ''manus'' ruka a ''capere'', uchopit, držet.<ref>http://www.etymonline.com/index.php?search=emancipation&searchmode=none</ref> V [[římské právo|římském právu]] znamenalo propuštění dospělého syna z moci otcovské ('' |
Slovo pochází z [[latina|latinského]] ''e-mancipare'', propustit z područí, od ''manus'', ruka, a ''capere'', uchopit, držet.<ref>http://www.etymonline.com/index.php?search=emancipation&searchmode=none</ref> V [[římské právo|římském právu]] znamenalo propuštění dospělého syna z moci otcovské (''patria potestas''). Opatření mělo původně syna chránit z nadměrného vykořisťování jeho pracovní síly – otec (''[[pater familias]]'') syna často prodával k dočasné práci v cizím domě, kde měl podobné postavení jako [[Otrokářství|otrok]], byl tzv. osoba v mancipiu, ''persona in mancipium''. Po vydání [[Zákon 12 desek|zákona 12 desek]] začal být trojí formální obrazný prodej (''[[Mancipace|mancipatio]]'') a prodej zpátky (''remancipatio'') používán k dobrovolnému rozvázání otcovské moci. Syn se stal emancipací osobou ''[[sui iuris]]''. Později se tohoto způsobu užívalo i k propuštění otroka a podobně.<ref name="Ottův slovník naučný">''Ottův slovník naučný'', heslo Emancipace.</ref> |
||
Na základě toho se za emacipaci označuje rovněž přiznání [[svéprávnost]]i,<ref>Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. ''Občanské právo hmotné 1. Obecná část''. Praha: Wolters Kluwer, 2013, str. 217.</ref> ačkoli přesnější označení je prominutí, resp. přidání let (''venia aetatis'').<ref>Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. ''Rodinné právo''. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 31.</ref> Podle § 37 českého [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] soud na návrh přizná svéprávnost [[Zletilost|nezletilému]], jestliže už dosáhl 16 let věku, pokud se prokáže jeho schopnost samostatně se živit a obstarávat si své záležitosti a souhlasí-li s tím jeho [[zákonný zástupce]] (resp. sám nezletilý, podá-li návrh zákonný zástupce). Soud ale může návrhu vyhovět i tehdy, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého. |
|||
== Novověké emancipace == |
== Novověké emancipace == |
||
Novověký program emancipace, chápané nikoli jako propuštění, nýbrž jako vymanění se vlastní silou, začal bojem měšťanů o svobodu a politický vliv od 15. století. Později se týkal náboženských svobod pro menšiny, v 18. století zrušení nevolnictví a od počátku 19. století i emancipace národů a etnik. Už od poloviny 18. století se v Evropě prosazovala emancipace otroků (zrušení otroctví čili [[abolicionismus]]) v koloniích, jež se uskutečnila v britských koloniích do roku [[1833]], ve francouzských před [[1858]] a roku [[1863]] v USA. Počátkem 19. století došlo ve většině evropských zemí k emancipaci židů a roku [[1829]] k emancipaci katolíků v Anglii. V 19. století vzniklo hnutí za emancipaci žen, za jejich přístup na vysoké školy, do zaměstnání a za volební právo. V téže době začíná i zápas dělníků o politická práva a sociální zajištění.<ref name="Ottův slovník naučný" /> |
Novověký program emancipace, chápané nikoli jako propuštění, nýbrž jako vymanění se vlastní silou, začal bojem měšťanů o svobodu a politický vliv od 15. století. Později se týkal náboženských svobod pro menšiny, v 18. století zrušení [[nevolnictví]] a od počátku 19. století i emancipace národů a etnik. Už od poloviny 18. století se v Evropě prosazovala emancipace otroků (zrušení otroctví čili [[abolicionismus]]) v koloniích, jež se uskutečnila v britských koloniích do roku [[1833]], ve francouzských před [[1858]] a roku [[1863]] v USA. Počátkem 19. století došlo ve většině evropských zemí k emancipaci židů a roku [[1829]] k emancipaci katolíků v Anglii. V 19. století vzniklo hnutí za emancipaci žen, za jejich přístup na vysoké školy, do zaměstnání a za volební právo. V téže době začíná i zápas dělníků o politická práva a sociální zajištění.<ref name="Ottův slovník naučný" /> |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Řádek 16: | Řádek 18: | ||
* M. Bahenská, ''Počátky emancipace v Čechách: dívčí vzdělávání a ženské spolky v Praze v 19. století''. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005 - 175 s. ISBN 80-86429-38-5 |
* M. Bahenská, ''Počátky emancipace v Čechách: dívčí vzdělávání a ženské spolky v Praze v 19. století''. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005 - 175 s. ISBN 80-86429-38-5 |
||
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Emancipace. Sv. 8, str. 558 |
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Emancipace. Sv. 8, str. 558 |
||
* {{Citace monografie | příjmení = Petráčková | jméno = Věra | příjmení2 = Kraus | jméno2 = Jiří | odkaz na autora2 = Jiří Kraus | spoluautoři = a kol. | rok = 2000 | titul = Akademický slovník cizích slov A-Ž | odkaz na titul = Akademický slovník cizích slov | vydavatel = Academia | místo = Praha | isbn = 80-200-0607-9 | počet stran = 834}} |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = Petráčková |
|||
| jméno = Věra |
|||
| příjmení2 = Kraus |
|||
| jméno2 = Jiří |
|||
| odkaz na autora2 = Jiří Kraus |
|||
| spoluautoři = a kol. |
|||
| rok = 2000 |
|||
| titul = Akademický slovník cizích slov A-Ž |
|||
| odkaz na titul = Akademický slovník cizích slov |
|||
| vydavatel = Academia |
|||
| místo = Praha |
|||
| isbn = 80-200-0607-9 |
|||
| počet stran = 834 |
|||
}} |
|||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
Řádek 42: | Řádek 30: | ||
[[Kategorie:Politologické pojmy]] |
[[Kategorie:Politologické pojmy]] |
||
[[Kategorie:Právní pojmy]] |
[[Kategorie:Právní pojmy]] |
||
[[Kategorie:Římské právo]] |
Verze z 9. 1. 2017, 10:38
Emancipace znamená vyproštění ze závislosti na někom nebo na něčem, získání svobody, společenské nezávislosti, rovných práv.
Původ a význam v českém právu
Slovo pochází z latinského e-mancipare, propustit z područí, od manus, ruka, a capere, uchopit, držet.[1] V římském právu znamenalo propuštění dospělého syna z moci otcovské (patria potestas). Opatření mělo původně syna chránit z nadměrného vykořisťování jeho pracovní síly – otec (pater familias) syna často prodával k dočasné práci v cizím domě, kde měl podobné postavení jako otrok, byl tzv. osoba v mancipiu, persona in mancipium. Po vydání zákona 12 desek začal být trojí formální obrazný prodej (mancipatio) a prodej zpátky (remancipatio) používán k dobrovolnému rozvázání otcovské moci. Syn se stal emancipací osobou sui iuris. Později se tohoto způsobu užívalo i k propuštění otroka a podobně.[2]
Na základě toho se za emacipaci označuje rovněž přiznání svéprávnosti,[3] ačkoli přesnější označení je prominutí, resp. přidání let (venia aetatis).[4] Podle § 37 českého občanského zákoníku soud na návrh přizná svéprávnost nezletilému, jestliže už dosáhl 16 let věku, pokud se prokáže jeho schopnost samostatně se živit a obstarávat si své záležitosti a souhlasí-li s tím jeho zákonný zástupce (resp. sám nezletilý, podá-li návrh zákonný zástupce). Soud ale může návrhu vyhovět i tehdy, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.
Novověké emancipace
Novověký program emancipace, chápané nikoli jako propuštění, nýbrž jako vymanění se vlastní silou, začal bojem měšťanů o svobodu a politický vliv od 15. století. Později se týkal náboženských svobod pro menšiny, v 18. století zrušení nevolnictví a od počátku 19. století i emancipace národů a etnik. Už od poloviny 18. století se v Evropě prosazovala emancipace otroků (zrušení otroctví čili abolicionismus) v koloniích, jež se uskutečnila v britských koloniích do roku 1833, ve francouzských před 1858 a roku 1863 v USA. Počátkem 19. století došlo ve většině evropských zemí k emancipaci židů a roku 1829 k emancipaci katolíků v Anglii. V 19. století vzniklo hnutí za emancipaci žen, za jejich přístup na vysoké školy, do zaměstnání a za volební právo. V téže době začíná i zápas dělníků o politická práva a sociální zajištění.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ http://www.etymonline.com/index.php?search=emancipation&searchmode=none
- ↑ a b Ottův slovník naučný, heslo Emancipace.
- ↑ Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. Občanské právo hmotné 1. Obecná část. Praha: Wolters Kluwer, 2013, str. 217.
- ↑ Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 31.
Literatura
- V. Baar, Národy na prahu 21. století: emancipace nebo nacionalismus? Ostrava: Tilia, 2001 - 415 s. ISBN 80-7042-807-4
- M. Bahenská, Počátky emancipace v Čechách: dívčí vzdělávání a ženské spolky v Praze v 19. století. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005 - 175 s. ISBN 80-86429-38-5
- Ottův slovník naučný, heslo Emancipace. Sv. 8, str. 558
- PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.
Související články
Externí odkazy
- Encyklopedické heslo Emancipace v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích