Aristarchus (kráter): Porovnání verzí

Kráter Aristarchus
	Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy Apolla 15.
Souřadnice na Měsíci
Selenografická šířka	23.7° S
Selenografická délka	47.4° Z
Další údaje
Typ kráteru	komplexní kráter
Průměr kráteru	40 km
Hloubka	3,7 km
Colongitudo	48°
Eponym	Aristarchos ze Samu

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 27. 4. 2016, 15:04

Aristarchus je impaktní kráter nacházející se na pevninském výběžku uprostřed měsíčního moře Oceanus Procellarum (Oceán bouří) na přivrácené straně Měsíce. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.^[1]^[2] Má průměr 40 km ^[2] a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma Aristarcha ze Samu, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností Slunce a Měsíce od Země. V blízkosti východo-jihovýchodním směrem se nachází lávou zatopený kráter Herodotus, od něhož se vine měsíční údolí Vallis Schröteri.^[2]

Plošina Aristarchus

Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.^[3] Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. William K. Hartman a Gerard P. Kuiper se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku pánve Imbrium.^[3]

Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar ^[2] a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a anortozity. Je to také centrum jasných paprsků.^[4]

V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly (tzv. měsíční přechodné jevy)^[5]^[4], které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.^[6] Únik nepatrného množství radonu byl potvrzen americkou sondou programu Apollo.^[5]

Satelitní krátery

V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly Mezinárodní astronomickou unií přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes Väisälä) a Aristarchus C (dnes Toscanelli).

Aristarchus	Sel. šířka	Sel. délka	Průměr
B	26.3° S	46.8° Z	7 km
D	23.7° S	42.9° Z	5 km
F	21.7° S	46.5° Z	18 km
H	22.6° S	45.7° Z	4 km
N	22.8° S	42.9° Z	3 km
S	19.3° S	46.2° Z	4 km
T	19.6° S	46.4° Z	4 km
U	19.7° S	48.6° Z	4 km
Z	25.5° S	48.4° Z	8 km

Reference

↑ Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142
↑ ^a ^b ^c ^d RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristarchus, s. 62/18.
↑ ^a ^b Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138
↑ ^a ^b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7
↑ ^a ^b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, ISBN 80-85277-10-7
↑ Unikají na Měsíci plyny?

[Gabzyl142-1] Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142

[rukl-2] RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristarchus, s. 62/18.

[Gabzyl138-3] Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138

[rukl50-4] Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7

[lte-5] Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, ISBN 80-85277-10-7

[6] Unikají na Měsíci plyny?

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 |název=Kráter Aristarchus
 |obrázek=Aristarchus and Herodotus craters Apollo 15.jpg
-|popis=Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy [[Apollo 15|Apolla 15]].
+| popisek =Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy [[Apollo 15|Apolla 15]].
 |šířka=23.7° S
 |délka=47.4° Z
@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 |průměr kráteru=40 km
 |hloubka=3,7 km
 |colongitudo=48°
 |eponym=[[Aristarchos ze Samu]]
 }}
@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 == Satelitní krátery ==
 [[Soubor:Aristarchus satellite craters.jpg|thumb|300px|Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.]]
 [[Soubor:Aristarchus hst.jpg|thumb|Snímek sondy Clementine ukazující terasy vzniklé sesuvy se světlými a tmavými pruhy vyvrženin.]]
 V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly [[IAU|Mezinárodní astronomickou unií]] přejmenovány. Jsou to Aristarchus&nbsp;A (dnes [[Väisälä (kráter)|Väisälä]]) a Aristarchus&nbsp;C (dnes [[Toscanelli (kráter)|Toscanelli]]).