Zletilost: Porovnání verzí
Otto |
|||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
Od roku [[1753]] do roku [[1919]] byla stanovena zletilost na 24 let. Roku [[1950]] byla snížena hranice zletilosti z 21 let na dnešních 18 let. |
Od roku [[1753]] do roku [[1919]] byla stanovena zletilost na 24 let. Roku [[1950]] byla snížena hranice zletilosti z 21 let na dnešních 18 let. |
||
V roce 1919 byla hranice zletilosti snížena na 21 let. |
|||
== Reference == |
|||
<references /> |
|||
== Související články == |
== Související články == |
||
Verze z 4. 5. 2013, 06:56
Zletilost neboli plnoletost[1] označuje věk, jehož dosažením osoba nabývá plné způsobilosti k právním úkonům (právnická definice: zletilostí se nabývá plná způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti).
V České republice je zletilost pro celý právní řád upravena v občanském zákoníku, který v § 8 stanoví, že zletilosti se obecně nabývá až dovršením 18. roku věku. Před dosažením tohoto věku jen uzavřením manželství s předchozím souhlasem soudu, nejdříve však v 16 letech, přičemž takto jednou nabytá zletilost se pak neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné.
Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené jejich rozumové a volní vyspělosti, která v zásadě odpovídá jejich věku.
Historie
Kniha Tovačovská (1481–1490) uvádí dospělost pro pány 16 a 14 let, pro rytíře 17 a 15 let a pro měšťany 18 a 16 let. Roku 1549 byla stanovena hranice dospělosti na 20 let pro šlechtu (platné do roku 1811), 18 let pro měšťany a 15 let pro dívky.
Od roku 1753 do roku 1919 byla stanovena zletilost na 24 let. Roku 1950 byla snížena hranice zletilosti z 21 let na dnešních 18 let.
V roce 1919 byla hranice zletilosti snížena na 21 let.
Související články
Encyklopedické heslo Impubertas v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích