Baddeleyho model pracovní paměti: Porovnání verzí
Vyprázdnění stránky |
rv 195.91.109.98 |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Working-memory-baddeley.svg|thumb|Baddeleyho model pracovní paměti]] |
|||
[[Psycholog]]ové '''Alan Baddeley''' a '''Graham Hitch''' roku 1974 představili svůj '''model [[pracovní paměť|pracovní paměti]]'''. Jejich model vycházel z toho, že v pracovní paměti se skladuje mnoho různých typů informací, které je zapotřebí ke komplexnějším úlohám, a rozdílné oblasti mozku se těmto typům informací věnují. Proto také vykonání dvou úloh najednou je efektivnější a rychlejší u úloh, které užívají jiných oblastí mozku a tedy jiných druhů pracovní paměti, než u úloh, které využívají stejných oblastí mozku. Pracovní paměť původně rozdělili na tři hlavní části: optickoprostorový náčrtník, fonologickou smyčku a centrální exekutivu, která tyto dvě podřadné části, označované jako '''otroci''', řídí. Tento původní model se také nazývá '''tříjednotkový model pracovní paměti'''. Roku 2000 k modelu Baddeley přiřadil další otrocký systém, epizodický buffer <ref>BADDELEY, Alan. The episodic buffer: a new component of working memory? ''Trends in Congnitive Sciences'' [online]. Listopad 2000, 11, [cit. 2011-01-25]. Dostupný z WWW: <www.nbu.bg/cogs/events/2002/materials/Markus/ep_bufer.pdf>.</ref>. |
|||
Většina psychologů dnes soudí, že se [[pracovní paměť|pracovní]] či [[krátkodobá paměť]] skládá nejméně ze dvou [[subsystém]]ů a Baddeleyho model je jedním z nejčastěji používaných. Jiní autoři však používají jiné subsystémy, například [[konceptuální paměť]] pro uchovávání významů a myšlenek obsažených v mluvené řeči a psaných textech. <ref>{{citace monografie | jméno = Alena | příjmení = Plháková | odkaz na autora = Alena Plháková | titul = Učebnice obecné psychologie | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = | kapitola = | strany = 199 | isbn = 80-200-1387-3 | jazyk =}}</ref> |
|||
== Součásti == |
|||
=== Fonologická smyčka === |
|||
Fonologická smyčka pracuje s fonologickými a zvukovými informacemi. Je zodpovědná za ukládání zvukových a slovních informací do pracovní paměti a za neustálé opakování těchto informací, aby zůstaly v pracovní paměti, dokud pro nás přestanou být potřebné nebo dokud je nevystřídají nové informace. U člověka se projevuje jako vnitřní hlas, který mu zní v hlavě, když ukládá informace do krátkodobé paměti - když čte, když počítá v duchu, když si v mysli opakuje telefonní číslo, které se hodlá vytočit. |
|||
Existuje pět hlavních důkazů fonologické smyčky: |
|||
# Vliv fonologické podobnosti:<br />Když položky fonologické paměti znějí podobně, tak se zapamatovávají hůře, než položky, které vůbec neznějí podobně (např. „sůl, kůl, hůl, půl, vůl“ je těžší uchovat v pracovní paměti než „vlas, bod, čaj, páv, míč“) <ref>BADDELEY, Alan. Vaše paměť : Mechanismy, otázky, praktická cvičení a další souvislosti jedinečné schopnosti lidského organismu. Vydání první. Brno : JOTA, 1999. 335 s. ISBN 80-7242-046-1.</ref>. Sémantická podobnost, na druhou stranu, skoro nemá vliv.<ref>BADDELEY, Alan. Short-term memory for word sequences as a function of acoustic, semantic and formal similarity. ''Quarterly Journal of Experimental Psychology''. 1966, 18, 362–365.</ref> |
|||
# Vliv délky slova: <br />Alan Baddeley pojí pravidlo '''[[Millerovo magické číslo|pravidlo 7+-2 položek]]''' k rychlosti opakování slov ve fonologické smyčce: 7+-2 je podle něj počet jednotek, které je člověk za dvě sekundy schopen v duchu vyslovit. Řetězec delších slov je těžší si zapamatovat než řetězec slov krátkých. Ve studii, v níž měly bilingvisté, kteří uměli přibližně stejně dobře angličtinu a velštinu, za úkol si zapamatovávat série čísel nejprve v jednom jazyce a poté v druhém, si série anglických číslovek zapamatovávali dobrovolníci lépe, než série číslovek velšských, neboť anglické číslovky jsou kratší než velšské. |
|||
# Vliv artikulačního potlačení:<br />Když je člověku zamezeno opakování si položek v duchu tím, že člověk musí nahlas opakovat irelevantní slabiku, zapamatuje si značně méně položek, než kdyby nic opakovat nemusel. |
|||
# Přenos informací mezi systémy:<br />Když jsou dobrovolníkům ukázány předměty, které mají za úkol si zapamatovat, většinou převedou vizuální informace na informace fonologické a seznam předmětů si opakují ve fonologické smyčce. Když však musí člověk opakovat určitou slabiku nahlas, dochází k potlačení fonologické informace, a vliv fonologické podobnosti už nehraje roli při zapamatovávání předmětů. |
|||
# Neuropsychologické důkazy |
|||
=== Optickoprostorový náčrtník === |
|||
Jelikož se ukázalo, že slova a zvuky nenarušují naší schopnost podržet v mysli obraz či prostorové rozložení, existuje otrok, který nazýváme optickoprostorový náčrtník (v překladech i ''vizuálně-prostorový blok'' nebo ''vizuálně-prostorový náčrtník''). Slouží k udržení optických a prostorových informací - barev, tvarů, velikostí, vzdáleností a jiných - a manipulaci s nimi. |
|||
=== Centrální exekutiva === |
|||
Centrální exekutiva (v překladech i ''ústředí'' nebo ''centrální operační jednotka'') je zmíněným dvěma otrokům pracovní paměti nadřazená. Její úlohou je ovládat, koordinovat a zpracovávat informace z těchto dvou podřadných částí pracovní paměti a zaměřovat naši pozornost. Sama však nemá žádnou skladovací kapacitu. |
|||
Podle výkonnosti centrální exekutivy se pozná dobrý čtenář -- je schopen úsporně a rychle zpracovávat obsahy vět. |
|||
=== Epizodický buffer === |
|||
Epizodický buffer, třetí otrocký systém, navrhl Baddeley v roce 2000. Je tedy ještě mnohem méně důkladně prozkoumán, než jiné součásti modelu, a většina knih ho zatím nezmiňuje. Úkolem bufferu je spojovat různé typy informací (slovní, vizuální i prostorové) v plynulé představy seřazeny podle času. |
|||
Epizodický buffer byl zaveden kvůli: |
|||
# [[Millerovo magické číslo|Kouskování (''chunking'')]]<br />Ukázalo se, že v pracovní paměti člověk dokáže udržet řetězec slov delší, než by mohl s fonologickou smyčkou, když je řetězec spojen ve smysluplnou jednotku (např. dlouhá věta). |
|||
# Schopnost pacientů s narušenou fonologickou smyčkou pamatovat si několik vět. |
|||
== Reference == |
|||
<references /> |
|||
== Související články == |
|||
* [[Paměť (psychologie)|Paměť]] |
|||
* [[Henry Molaison]] |
|||
{{Paměť}} |
|||
[[Kategorie:Paměť]] |
|||
[[de:Baddeleys Arbeitsgedächtnismodell]] |
|||
[[en:Baddeley's model of working memory]] |
|||
[[hu:Fonológiai hurok]] |
|||
[[it:Memoria di Lavoro (Baddeley)]] |
|||
[[ru:Модель рабочей памяти Алана Бэддли]] |
Verze z 26. 1. 2013, 15:43
Psychologové Alan Baddeley a Graham Hitch roku 1974 představili svůj model pracovní paměti. Jejich model vycházel z toho, že v pracovní paměti se skladuje mnoho různých typů informací, které je zapotřebí ke komplexnějším úlohám, a rozdílné oblasti mozku se těmto typům informací věnují. Proto také vykonání dvou úloh najednou je efektivnější a rychlejší u úloh, které užívají jiných oblastí mozku a tedy jiných druhů pracovní paměti, než u úloh, které využívají stejných oblastí mozku. Pracovní paměť původně rozdělili na tři hlavní části: optickoprostorový náčrtník, fonologickou smyčku a centrální exekutivu, která tyto dvě podřadné části, označované jako otroci, řídí. Tento původní model se také nazývá tříjednotkový model pracovní paměti. Roku 2000 k modelu Baddeley přiřadil další otrocký systém, epizodický buffer [1].
Většina psychologů dnes soudí, že se pracovní či krátkodobá paměť skládá nejméně ze dvou subsystémů a Baddeleyho model je jedním z nejčastěji používaných. Jiní autoři však používají jiné subsystémy, například konceptuální paměť pro uchovávání významů a myšlenek obsažených v mluvené řeči a psaných textech. [2]
Součásti
Fonologická smyčka
Fonologická smyčka pracuje s fonologickými a zvukovými informacemi. Je zodpovědná za ukládání zvukových a slovních informací do pracovní paměti a za neustálé opakování těchto informací, aby zůstaly v pracovní paměti, dokud pro nás přestanou být potřebné nebo dokud je nevystřídají nové informace. U člověka se projevuje jako vnitřní hlas, který mu zní v hlavě, když ukládá informace do krátkodobé paměti - když čte, když počítá v duchu, když si v mysli opakuje telefonní číslo, které se hodlá vytočit.
Existuje pět hlavních důkazů fonologické smyčky:
- Vliv fonologické podobnosti:
Když položky fonologické paměti znějí podobně, tak se zapamatovávají hůře, než položky, které vůbec neznějí podobně (např. „sůl, kůl, hůl, půl, vůl“ je těžší uchovat v pracovní paměti než „vlas, bod, čaj, páv, míč“) [3]. Sémantická podobnost, na druhou stranu, skoro nemá vliv.[4] - Vliv délky slova:
Alan Baddeley pojí pravidlo pravidlo 7+-2 položek k rychlosti opakování slov ve fonologické smyčce: 7+-2 je podle něj počet jednotek, které je člověk za dvě sekundy schopen v duchu vyslovit. Řetězec delších slov je těžší si zapamatovat než řetězec slov krátkých. Ve studii, v níž měly bilingvisté, kteří uměli přibližně stejně dobře angličtinu a velštinu, za úkol si zapamatovávat série čísel nejprve v jednom jazyce a poté v druhém, si série anglických číslovek zapamatovávali dobrovolníci lépe, než série číslovek velšských, neboť anglické číslovky jsou kratší než velšské. - Vliv artikulačního potlačení:
Když je člověku zamezeno opakování si položek v duchu tím, že člověk musí nahlas opakovat irelevantní slabiku, zapamatuje si značně méně položek, než kdyby nic opakovat nemusel. - Přenos informací mezi systémy:
Když jsou dobrovolníkům ukázány předměty, které mají za úkol si zapamatovat, většinou převedou vizuální informace na informace fonologické a seznam předmětů si opakují ve fonologické smyčce. Když však musí člověk opakovat určitou slabiku nahlas, dochází k potlačení fonologické informace, a vliv fonologické podobnosti už nehraje roli při zapamatovávání předmětů. - Neuropsychologické důkazy
Optickoprostorový náčrtník
Jelikož se ukázalo, že slova a zvuky nenarušují naší schopnost podržet v mysli obraz či prostorové rozložení, existuje otrok, který nazýváme optickoprostorový náčrtník (v překladech i vizuálně-prostorový blok nebo vizuálně-prostorový náčrtník). Slouží k udržení optických a prostorových informací - barev, tvarů, velikostí, vzdáleností a jiných - a manipulaci s nimi.
Centrální exekutiva
Centrální exekutiva (v překladech i ústředí nebo centrální operační jednotka) je zmíněným dvěma otrokům pracovní paměti nadřazená. Její úlohou je ovládat, koordinovat a zpracovávat informace z těchto dvou podřadných částí pracovní paměti a zaměřovat naši pozornost. Sama však nemá žádnou skladovací kapacitu.
Podle výkonnosti centrální exekutivy se pozná dobrý čtenář -- je schopen úsporně a rychle zpracovávat obsahy vět.
Epizodický buffer
Epizodický buffer, třetí otrocký systém, navrhl Baddeley v roce 2000. Je tedy ještě mnohem méně důkladně prozkoumán, než jiné součásti modelu, a většina knih ho zatím nezmiňuje. Úkolem bufferu je spojovat různé typy informací (slovní, vizuální i prostorové) v plynulé představy seřazeny podle času.
Epizodický buffer byl zaveden kvůli:
- Kouskování (chunking)
Ukázalo se, že v pracovní paměti člověk dokáže udržet řetězec slov delší, než by mohl s fonologickou smyčkou, když je řetězec spojen ve smysluplnou jednotku (např. dlouhá věta). - Schopnost pacientů s narušenou fonologickou smyčkou pamatovat si několik vět.
Reference
- ↑ BADDELEY, Alan. The episodic buffer: a new component of working memory? Trends in Congnitive Sciences [online]. Listopad 2000, 11, [cit. 2011-01-25]. Dostupný z WWW: <www.nbu.bg/cogs/events/2002/materials/Markus/ep_bufer.pdf>.
- ↑ PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-1387-3. S. 199.
- ↑ BADDELEY, Alan. Vaše paměť : Mechanismy, otázky, praktická cvičení a další souvislosti jedinečné schopnosti lidského organismu. Vydání první. Brno : JOTA, 1999. 335 s. ISBN 80-7242-046-1.
- ↑ BADDELEY, Alan. Short-term memory for word sequences as a function of acoustic, semantic and formal similarity. Quarterly Journal of Experimental Psychology. 1966, 18, 362–365.