Fotografická paměť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Fotografická paměť nebo eidetická paměť (z řeckého είδος – dívat se, podoba) je akt vnímání, při kterém po krátké expozici předmětů nebo jevů jsou lidé schopni si je nadále zapamatovat a vybavit ve všech podrobnostech, detailech a konturách.

Lidé s eidetickou pamětí si zkrátka pamatují úplně vše. Např. Jaké ponožky měli přesně před pěti lety na sobě. Celý jejich průběh života od doby získání eidetické paměti se jim neustále odehrává dokola v hlavě.

Tato porucha se může zdát jako velká výhoda (např. Při učení ve škole, když pro zapamatování dané látky stačí jediný pohled do materiálu), ale naopak i každý špatný zážitek si velmi dobře pamatují a neustále se jim promítá v hlavě.

Eidetická paměť bývá často doprovázena autismem či aspergrovým syndromem.

Mezi těmi, kteří poprvé eidetismus popsali, byl srbský vědec Viktor Urbančič (1907). V roce 1920 to byl v Německu psycholog Erich Rudolf Jaensch, který spolu se svými žáky prováděl základní výzkum eidetismu.

Skutečně doložených případů fotografické paměti je však pozoruhodně málo, pokud vůbec nějaký.[1] Jsou proto pochybnosti, zda tento jev vůbec existuje. Například americký kognitivní vědec Marvin Minsky označil fotografickou paměť za „nepodložený mýtus“. [2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FOER, Joshua. Kaavya Syndrome: The accused Harvard plagiarist doesn't have a photographic memory. No one does. [online]. April 27, 2006 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MINSKY, Marvin. Society of Mind. [s.l.]: Simon & Schuster, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-671-65713-0. S. 153. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]