Pulzační motor: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Jazykové úpravy
Dinamik-bot (diskuse | příspěvky)
Řádek 41: Řádek 41:
[[no:Pulsjet]]
[[no:Pulsjet]]
[[pl:Silnik pulsacyjny]]
[[pl:Silnik pulsacyjny]]
[[ru:Пульсирующий воздушно-реактивный двигатель]]
[[simple:Pulse jet engine]]
[[simple:Pulse jet engine]]
[[sr:Пулзо-млазни мотор]]
[[sr:Пулзо-млазни мотор]]

Verze z 24. 11. 2010, 08:59

Schéma pulsačního motoru.
První část cyklu: vniknutí vzduchu (1), smísení s palivem (2).
Druhá část: uzavření lamel nebo záklopky (3), zapálení směsi vzduchu a paliva (4).

Pulzační motor je reaktivní motor jednoduché konstrukce, fungující na podobném principu jako náporový motor.

Princip fungování

Pulzační motor funguje na velmi jednoduchém principu spalování směsi paliva a vzduchu ve spalovací komoře. Oproti náporovému motoru dosahuje vyššího výkonu při rychlostech nepřesahující rychlost zvuku (nadzvukový pulzní motor se nevyrábí) díky použití lamel, které uzavřou nasávací otvor a vytvoří tak uzavřenou spalovací komoru s výstupní tryskou. Proces nasátí vzduchu, vytvoření směsi s palivem a jeho zapálení je velmi rychlý a proběhne jich několik desítek během sekundy.

Podobně jako náporový motor, také pulzační motor je možné používat až při dosažení určité rychlosti potřebné pro jeho fungování – tato rychlost je obvykle přes 200 km/h. Tato rychlost bývá udělena vystřelením letadla (například z katapultu) nebo startovacími raketovými motory na tuhé palivo.

Pro pulsační motor v letu jsou typické charakteristické kroužky žhavých plynů, které vylétají ze spalovací trysky, a bzučivý zvuk, který vydává.

Využití

  • Modelářství
  • Jednoduché bezpilotní letouny
  • Řízené střely

V současné době je využití náporových motorů minimální, kromě využití v modelářství kvůli dosažené realističnosti se takřka nevyužívají. Známé využití náporového motoru bylo u letounové střely Fi 103 (V-1) Německem ve druhé světové válce.

Související články

Externí odkazy