Derogace: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m robot změnil: nl:Derogatie (Europees recht) |
||
Řádek 21: | Řádek 21: | ||
[[fr:Dérogation]] |
[[fr:Dérogation]] |
||
[[it:Deroga]] |
[[it:Deroga]] |
||
[[nl:Derogatie]] |
[[nl:Derogatie (Europees recht)]] |
||
[[pl:Derogacja (prawo)]] |
[[pl:Derogacja (prawo)]] |
Verze z 27. 5. 2009, 02:08
Derogace označuje v právu zrušení právního předpisu nebo jeho části v důsledku nové právní úpravy.
K derogaci může dojít buď explicitně („zrušuje se zákon č. 12/1980 Sb.“), implicitně („zrušují se všechny dosavadní předpisy o státní arbitráži“) nebo nepřímo tím, že nový předpis použití předpisu dosavadního vyloučí (v tomto smyslu se někdy hovoří o abrogaci).
V zájmu právní jistoty by se měly právní předpisy vždy zrušovat explicitně, jinak mohou vznikat spory, zda určitá právní norma je nebo není součástí právního řádu (k tomu došlo např. u zákona o prvorepublikovém Nejvyšším správním soudu, který byl sice implicitně zrušen zákonem o státní prokuratuře, ale nebylo jasné, zda se derogace týká i části upravující řešení kompetenčních sporů).
Klasické římské právo rozlišovalo:
- abrogaci - jí se rozumělo úplné zrušení právního předpisu
- derogaci - jí se rozumělo částečné zrušení právního předpisu (tj. jeho novela).
(viz Milan Bartošek: Encyklopedie římského práva, Panorama 1981)
Abrogaci a derogaci lze rozlišovat i podle významu oněch slov v latině: Pak abrogace bude úplné, absolutní zrušení ("smrt" normy), zatímco derogace bude pouhá neúčinnost normy v určitém kontextu ("spánek normy") - např. zvláštní norma "ruší" obecnou - ve skutečnosti ji samozřejmě neruší, pouze se ve speciálních případech použije místo ní.