Liteřina: Porovnání verzí
m robot přidal: ja:活字合金 |
m Robot automaticky nahradil text: (-[Tt]echnologický pahýl +Pahýl - technologie) |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
Liteřinu vyvinul ve [[14. století]] zakladatel [[knihtisk]]u [[Johannes Gutenberg]] pro odlévání tiskařských [[litera|liter]]. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. Slitina má pro [[knihtisk]] optimální vlastnosti - dostatečně nízkou [[teplota tání|teplotu tání]], takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky a přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu [[20. století|20]]. a [[21. století]] s nástupem [[elektronická sazba|elektronické sazby]] knih. |
Liteřinu vyvinul ve [[14. století]] zakladatel [[knihtisk]]u [[Johannes Gutenberg]] pro odlévání tiskařských [[litera|liter]]. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. Slitina má pro [[knihtisk]] optimální vlastnosti - dostatečně nízkou [[teplota tání|teplotu tání]], takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky a přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu [[20. století|20]]. a [[21. století]] s nástupem [[elektronická sazba|elektronické sazby]] knih. |
||
{{Pahýl - technologie}} |
|||
{{technologický pahýl}} |
|||
[[Kategorie:Slitiny]] |
[[Kategorie:Slitiny]] |
||
Verze z 2. 7. 2008, 23:40
Liteřina je slitina používaná v tradičním tiskařství. Její přibližné složení je: 50‒86% olova, 3‒20% cínu a 11‒30% antimonu.
Liteřinu vyvinul ve 14. století zakladatel knihtisku Johannes Gutenberg pro odlévání tiskařských liter. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. Slitina má pro knihtisk optimální vlastnosti - dostatečně nízkou teplotu tání, takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky a přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu 20. a 21. století s nástupem elektronické sazby knih.