Adjunkt: Porovnání verzí
m typo |
zpřesnění |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Adjunkt''' (z [[Latina|lat.]] ''adjunctus''<ref>Adjunkt. In Rieger, František Ladislav: ''Slovník naučný''. Praha, Kober & Markgraf, 1860, svazek 1, s. 34.</ref>) bylo obecné označení pomocného konceptního [[úředník]]a, asistenta přiděleného k jinému samostatnému úředníkovi, případně jeho zástupce. Uplatňovali se ve školství, justici, lesnictví, církevní správě apod. |
'''Adjunkt''' (z [[Latina|lat.]] ''adjunctus''<ref>Adjunkt. In Rieger, František Ladislav: ''Slovník naučný''. Praha, Kober & Markgraf, 1860, svazek 1, s. 34.</ref>) bylo obecné označení pomocného konceptního [[úředník]]a, asistenta přiděleného k jinému samostatnému úředníkovi, případně jeho zástupce. Uplatňovali se ve školství, justici, lesnictví, církevní správě apod. |
||
[[Soud]]ní adjunkt byl |
[[Soud]]ní adjunkt byl převážně pomocný [[Soudce|soudcovský]] úředník, který mohl být zaměstnán přímo u určitého soudu, nebo u [[Vrchní soud|vrchního zemského soudu]] a teprve pak přidělen k nějakému soudu v rámci jeho obvodu. U soudu mohl vykonávat všechny práce, kromě soudcovského rozhodování, ledaže byl jmenován [[samosoudce]]m okresního soudu nebo mu bylo svěřeno hlasovací právo (tzn. stal-li se soudcem-votantem v určitém [[Soudní senát|soudním senátu]] sborového soudu).<ref>§ 3 a 30 zákona č. 217/1896 ř. z., o organizaci soudní. [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rbo&datum=1896&page=681 Dostupné online.]</ref> |
||
U [[Protestantismus|protestantských]] církví adjunkt označoval [[vikář]]e, výpomocného duchovního správce, který býval ustanoven z okruhu kandidátů teologie v případě delšího zaneprázdnění řádného faráře. Mohl vyřizovat všechny farní záležitosti a někdy měl i právo faráře po jeho odchodu na odpočinek nahradit.<ref>Adjunkt. In ''Ottův slovník naučný''. Praha, J. Otto, 1889, svazek 1, s. 208.</ref> |
U [[Protestantismus|protestantských]] církví adjunkt označoval [[vikář]]e, výpomocného duchovního správce, který býval ustanoven z okruhu kandidátů teologie v případě delšího zaneprázdnění řádného faráře. Mohl vyřizovat všechny farní záležitosti a někdy měl i právo faráře po jeho odchodu na odpočinek nahradit.<ref>Adjunkt. In ''Ottův slovník naučný''. Praha, J. Otto, 1889, svazek 1, s. 208.</ref> |
||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
<references /> |
<references /> |
||
==Externí odkazy== |
== Externí odkazy == |
||
* {{Otto|heslo=Adjunkt}} |
* {{Otto|heslo=Adjunkt}} |
||
[[Kategorie:Administrativní profese]] |
[[Kategorie:Administrativní profese]] |
||
[[Kategorie:Zaniklé profese]] |
[[Kategorie:Zaniklé profese]] |
||
[[Kategorie:Justice]] |
|||
Verze z 21. 9. 2016, 10:51
Adjunkt (z lat. adjunctus[1]) bylo obecné označení pomocného konceptního úředníka, asistenta přiděleného k jinému samostatnému úředníkovi, případně jeho zástupce. Uplatňovali se ve školství, justici, lesnictví, církevní správě apod.
Soudní adjunkt byl převážně pomocný soudcovský úředník, který mohl být zaměstnán přímo u určitého soudu, nebo u vrchního zemského soudu a teprve pak přidělen k nějakému soudu v rámci jeho obvodu. U soudu mohl vykonávat všechny práce, kromě soudcovského rozhodování, ledaže byl jmenován samosoudcem okresního soudu nebo mu bylo svěřeno hlasovací právo (tzn. stal-li se soudcem-votantem v určitém soudním senátu sborového soudu).[2]
U protestantských církví adjunkt označoval vikáře, výpomocného duchovního správce, který býval ustanoven z okruhu kandidátů teologie v případě delšího zaneprázdnění řádného faráře. Mohl vyřizovat všechny farní záležitosti a někdy měl i právo faráře po jeho odchodu na odpočinek nahradit.[3]
Reference
- ↑ Adjunkt. In Rieger, František Ladislav: Slovník naučný. Praha, Kober & Markgraf, 1860, svazek 1, s. 34.
- ↑ § 3 a 30 zákona č. 217/1896 ř. z., o organizaci soudní. Dostupné online.
- ↑ Adjunkt. In Ottův slovník naučný. Praha, J. Otto, 1889, svazek 1, s. 208.
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Adjunkt v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
