Kategorický imperativ: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Poupravil jsem vysvětlení druhé formulace kategorického imperativu o idei humanity a vysvětlení ohledně vztahu ke zlatému pravidlu.
m stylistická úprava
Řádek 1: Řádek 1:
'''Kantův kategorický imperativ''' je základem přirozené [[morálka|morálky]], kterou rozebírá ve svých knihách [[Immanuel Kant]]. Jeho hodnocení mravnosti vychází z motivů jednání, ne z jejich důsledků.
'''Kategorický imperativ''' je základem přirozené [[morálka|morálky]], kterou rozebírá ve svých knihách [[Immanuel Kant]]. Jeho hodnocení mravnosti vychází z motivů jednání, ne z jejich důsledků.


Znění [[imperativ]]u (jeden z možných překladů jedné z formulací):
Znění [[imperativ]]u (jeden z možných překladů jedné z formulací):

Verze z 2. 2. 2016, 21:20

Kategorický imperativ je základem přirozené morálky, kterou rozebírá ve svých knihách Immanuel Kant. Jeho hodnocení mravnosti vychází z motivů jednání, ne z jejich důsledků.

Znění imperativu (jeden z možných překladů jedné z formulací):

Jednej jen podle té maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.[1]

Neboli: „Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem.“ V principu to znamená chovat se tak, jak bychom si představovali chování ostatních lidí.

Jiná formulace zní:

Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek[2]

Znamená to, že lidé jako svobodné racionální bytosti mají právo být zodpovědní za své vlastní činy. Pokud bychom druhého člověka použili jako prostředku k nějakému cíli, upřeli bychom mu toto výsadní právo a neumožnili mu jednat jako svobodná bytost.

Kantův kategorický imperativ je základem mnoha morálních systémů a filosofických argumentací. Jeho obdobu v sobě obsahují i všechna velká náboženství[zdroj?] v podobně "zlatého pravidla", které ovšem sám Kant kritizuje, protože neobsahuje povinnost k sobě samému, ani povinnost lásky k bližnímu.[3]

Reference

  1. I. Kant, Základy metafyziky mravů. Praha 1990, str. 83
  2. I. Kant, Základy metafyziky mravů. Praha 1990, str. 91
  3. I. Kant, Základy metafyziky mravů. Praha 1974, str. 35

Související články

Externí odkazy