Stanislav Titzl: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m {{NK ČR}} jako položka seznamu; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
Jedná se o průkopníka české hudební publicistiky na poli [[Pop music|pop‑music]], jenž založil první pravidelný informační [[bulletin nazvaný Hudba pro radost]] vydavatelské firmy [[Supraphon]], coby vůbec první specializované hudební periodikum v oblasti [[Pop music|popmusic]] v bývalém [[Československo|Československu]], pozdější časopis [[Gramorevue]]. V roce [[1971]] převzal od [[Lubomír Dorůžka|Lubomíra Dorůžky]] a až do roku [[1984]] vedl coby [[šéfredaktor]] odborný hudební [[měsíčník]] ''[[Melodie (časopis)|Melodie]]''. Jeho jméno lze také nalézt pod mnoha doprovodnými texty na obalech mnoha [[československo|československých]] [[gramofonová deska|gramofonových desek]] firmy [[Supraphon]]. |
Jedná se o průkopníka české hudební publicistiky na poli [[Pop music|pop‑music]], jenž založil první pravidelný informační [[bulletin nazvaný Hudba pro radost]] vydavatelské firmy [[Supraphon]], coby vůbec první specializované hudební periodikum v oblasti [[Pop music|popmusic]] v bývalém [[Československo|Československu]], pozdější časopis [[Gramorevue]]. V roce [[1971]] převzal od [[Lubomír Dorůžka|Lubomíra Dorůžky]] a až do roku [[1984]] vedl coby [[šéfredaktor]] odborný hudební [[měsíčník]] ''[[Melodie (časopis)|Melodie]]''. Jeho jméno lze také nalézt pod mnoha doprovodnými texty na obalech mnoha [[československo|československých]] [[gramofonová deska|gramofonových desek]] firmy [[Supraphon]]. |
||
V roce 1964 stál u zrodu Mezinárodního jazzoého festivalu, který byl největším jazzovým počinem před Pražským jarem. Přispíval do měsíčníku Repertoár malé scény, napsal řadu textů k LP deskám a ve vydavatelství Panton založil spolu s šéfred.Jiřím Maláskem edici EP desek Mini Jazz Salon, kde se objevovaly soubory, pro které nebylo v edičních řadách z kapacitních důvodů místo. Byl zakládajícím členem Mezinárodní jazzové federace a také Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Jeho vůbec první ediční počin bylo vydávání tzv. dopisů milovníkům jazzu, který pouze ve dvou kopiích koloval mezi příznivci (jinak by šlo o nedovolenou a tedy trestnou ediční činnost). Občastník se jmenoval Bop Time a koloval v letech 1951-1952, tedy v období největších represí proti všemu ze Západu.Jedna řada "dopisů je v archívu Jazzové sekce. Titzl se velice zasloužil o publikování rozhovorů s hudebníky období před a po 2.světové válce (R.A.Dvorský, Tino Muf,Zdena Vincíková,Zdena Vincíková, Jiřina Salačová, S.E.Běhounek, Rudolf Cortéz,Emil Ludvík, Karel Vlach a desítky dalších. |
V roce 1964 stál u zrodu Mezinárodního jazzoého festivalu, který byl největším jazzovým počinem před Pražským jarem. Přispíval do měsíčníku Repertoár malé scény, napsal řadu textů k LP deskám a ve vydavatelství Panton založil spolu s šéfred.Jiřím Maláskem edici EP desek Mini Jazz Salon, kde se objevovaly soubory, pro které nebylo v edičních řadách z kapacitních důvodů místo. Byl zakládajícím členem Mezinárodní jazzové federace a také Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Jeho vůbec první ediční počin bylo vydávání tzv. dopisů milovníkům jazzu, který pouze ve dvou kopiích koloval mezi příznivci (jinak by šlo o nedovolenou a tedy trestnou ediční činnost). Občastník se jmenoval Bop Time a koloval v letech 1951-1952, tedy v období největších represí proti všemu ze Západu.Jedna řada "dopisů je v archívu Jazzové sekce. Titzl se velice zasloužil o publikování rozhovorů s hudebníky období před a po 2.světové válce (R.A.Dvorský, Tino Muf,Zdena Vincíková,Zdena Vincíková, Jiřina Salačová, S.E.Běhounek, Rudolf Cortéz,Emil Ludvík, Karel Vlach a desítky dalších. Ačkoliv byl v období normalizace po určitý čas šéfredaktorem Melodie (po dr.Dorůžkovi), nikdy se svými spoluredaktory Horáčkem a Čestmírem Klosem nevstoupili do Komunistické strany. |
||
Stanislav Titzl spolupracoval i na hudebních festivalech populární hudby: Děčínská kotva, Bratislavská lyra, vydal řadu jazzových LP a také s popmusic (Soňa Salvis a Gustav Brom) |
Stanislav Titzl spolupracoval i na hudebních festivalech populární hudby: Děčínská kotva, Bratislavská lyra, vydal řadu jazzových LP a také s popmusic (Soňa Salvis a Gustav Brom) |
||
Spolu s [[Lubomír Dorůžka|Lubomírem Dorůžkou]] je považován za zakladatelskou osobnost moderní hudební žurnalistiky |
Spolu s [[Lubomír Dorůžka|Lubomírem Dorůžkou]] je považován za zakladatelskou osobnost moderní hudební žurnalistiky a publicistiky v oblasti populární hudby u nás. |
||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
||
*{{ČHSOI|1002983}} |
* {{ČHSOI|1002983}} |
||
*http://leccos.hu.cz/index.php/clanky/titzl__stanislav |
* http://leccos.hu.cz/index.php/clanky/titzl__stanislav |
||
*http://www.discogs.com/artist/Stanislav+Titzl |
* http://www.discogs.com/artist/Stanislav+Titzl |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
Verze z 13. 3. 2014, 15:51
Stanislav Titzl (9. února 1929 v Zábřehu na Moravě - 15. srpna 1990 v Praze) byl významný český hudební publicista, novinář-žurnalista, redaktor, jazzový hudebník (akordeonista, klavírista a kytarista) a hudební organizátor.
Jedná se o průkopníka české hudební publicistiky na poli pop‑music, jenž založil první pravidelný informační bulletin nazvaný Hudba pro radost vydavatelské firmy Supraphon, coby vůbec první specializované hudební periodikum v oblasti popmusic v bývalém Československu, pozdější časopis Gramorevue. V roce 1971 převzal od Lubomíra Dorůžky a až do roku 1984 vedl coby šéfredaktor odborný hudební měsíčník Melodie. Jeho jméno lze také nalézt pod mnoha doprovodnými texty na obalech mnoha československých gramofonových desek firmy Supraphon. V roce 1964 stál u zrodu Mezinárodního jazzoého festivalu, který byl největším jazzovým počinem před Pražským jarem. Přispíval do měsíčníku Repertoár malé scény, napsal řadu textů k LP deskám a ve vydavatelství Panton založil spolu s šéfred.Jiřím Maláskem edici EP desek Mini Jazz Salon, kde se objevovaly soubory, pro které nebylo v edičních řadách z kapacitních důvodů místo. Byl zakládajícím členem Mezinárodní jazzové federace a také Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Jeho vůbec první ediční počin bylo vydávání tzv. dopisů milovníkům jazzu, který pouze ve dvou kopiích koloval mezi příznivci (jinak by šlo o nedovolenou a tedy trestnou ediční činnost). Občastník se jmenoval Bop Time a koloval v letech 1951-1952, tedy v období největších represí proti všemu ze Západu.Jedna řada "dopisů je v archívu Jazzové sekce. Titzl se velice zasloužil o publikování rozhovorů s hudebníky období před a po 2.světové válce (R.A.Dvorský, Tino Muf,Zdena Vincíková,Zdena Vincíková, Jiřina Salačová, S.E.Běhounek, Rudolf Cortéz,Emil Ludvík, Karel Vlach a desítky dalších. Ačkoliv byl v období normalizace po určitý čas šéfredaktorem Melodie (po dr.Dorůžkovi), nikdy se svými spoluredaktory Horáčkem a Čestmírem Klosem nevstoupili do Komunistické strany.
Stanislav Titzl spolupracoval i na hudebních festivalech populární hudby: Děčínská kotva, Bratislavská lyra, vydal řadu jazzových LP a také s popmusic (Soňa Salvis a Gustav Brom)
Spolu s Lubomírem Dorůžkou je považován za zakladatelskou osobnost moderní hudební žurnalistiky a publicistiky v oblasti populární hudby u nás.
Externí odkazy
- Stanislav Titzl v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- http://leccos.hu.cz/index.php/clanky/titzl__stanislav
- http://www.discogs.com/artist/Stanislav+Titzl
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislav Titzl
