Difrakce: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidány 4 bajty ,  před 8 lety
Oprava, aby vzorec platil i mimo paraxiální aproximaci.
m (Přebírání commonscat z Wikidat dle výpisů od Dannyho B. a Byriala; kosmetické úpravy)
(Oprava, aby vzorec platil i mimo paraxiální aproximaci.)
Chceme-li zjistit závislost pozorované intenzity světla po průchodu mřížkou, musíme složit větší (v ideálním případě nekonečný) počet vln jako v případě dvojštěrbiny. Nenulová vyzařovaná intenzita bude pouze v takových směrech, že dráhový rozdíl mezi paprsky vycházejícími ze sousedních štěrbin bude celočíselný násobek vlnové délky. Nebude-li dráhový rozdíl mezi sousedními štěrbinami roven násobku vlnové délky, musíme sčítat elektrické intenzity s různou fází (všechny fáze budou v daný čas zastoupeny rovnoměrně), což nám dá celkově nulu, protože střední hodnota sinu i kosinu je nulová. Pro směry difrakčních maxim tedy dostáváme stejnou podmínku jako pro dvojštěrbinu, až na to, že zde <math>a</math> značí vzdálenost vrypů.
:<math>
\sin\varphi_k = \frac{k \lambda}{a}\,.
</math>
''Mřížková konstanta'' se zavádí jako převrácená hodnota vzdálenosti vrypů, její typická velikost pro optické mřížky je několik set na milimetr.
6

editací

Navigační menu