Koiné: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Koiné''' ({{Vjazyce|el}} {{Cizojazyčně|el|''ἡ κοινὴ διάλεκτος''}} – obecná mluva) je označení pro [[interdialekt]] [[starořečtina|starořečtiny]], kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období [[Helénismus|helénismu]], zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše až do 7. století. |
'''Koiné''' ({{Vjazyce|el}} {{Cizojazyčně|el|''ἡ κοινὴ διάλεκτος''}} – obecná mluva) je označení pro [[interdialekt]] [[starořečtina|starořečtiny]], kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období [[Helénismus|helénismu]], zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše až do 7. století. |
||
== Vývoj == |
|||
Vyvinul se v čtvrtém století před naším letopočtem z dominantní (i v [[starověká Makedonie|Makedonii]] používané) [[attičtina|attičtiny]], ovlivněn byl ovšem i jinými nářečími, zejména [[iónština|iónštinou]]. Oproti klasické attičtině představoval značné zjednodušení gramatiky a výrazné změny ve výslovnosti. V důsledku vojenských tažení [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] a staleté vlády [[diadochové|diadochů]] ve [[východní středomoří|východním středomoří]] hrál roli [[lingua franca]], nadnárodního komunikačního jazyka i v éře [[starověký Řím|starověkého Říma]]. Z koiné se postupně vyvinula [[novořečtina]]. |
|||
== Spisy v koiné == |
== Spisy v koiné == |
||
Verze z 3. 4. 2013, 18:21
Koiné (řecky ἡ κοινὴ διάλεκτος – obecná mluva) je označení pro interdialekt starořečtiny, kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období helénismu, zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše až do 7. století.
Spisy v koiné
Mezi díla sepsaná v koiné patří Nový zákon (proto se někdy mluví o novozákonní řečtině) i nejvýznamnější řecký překlad Starého zákona, Septuaginta. V obecné mluvě psal mimo jiné Plútarchos, Strabón a někteří západní i všichni východní církevní Otcové. Byl to úřední jazyk Východořímské říše, zachovalo se v něm velké množství nápisů a papyrů, zejména v Egyptě.
Odkazy
Literatura
- J. Bartoň, Uvedení do novozákonní řečtiny. Praha: KLP 2009
- J. H. Dobson, Novozákonní řečtina pro každého. České Budějovice: Biblion 2002
- J. B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu. Praha: Kalich 2003
- J. Vajs, Kurs obecné mluvy KOINHC. Olomouc: Matice cyrilometodějská 1994
Související články
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.