Slavná mše
Slavná mše (svatá), slavnostní mše (svatá) nebo latinsky missa solemnis je v některých církvích, zejména římskokatolické, označení mše prováděné zvláště slavnostním způsobem, přičemž obvykle je přítomno více duchovních (koncelebrantů), liturgické texty se zpívají a používá se kadidlo. Obvyklé jsou takové mše o velkých svátcích a mimořádných slavnostních příležitostech. Předsedá-li slavné mši biskup, hovoří se o (slavnostní) pontifikální mši, předsedá-li jí papež, mluví se o (slavnostní) papežské mši.
V římské liturgii tridentské mše má termín missa solemnis přesněji definovaný význam: jde o plnou, nezkrácenou formu mešní liturgie, které se kromě předsedajícího (biskupa či kněze) účastní další dva duchovní, jáhen a podjáhen, v praxi často nahrazovaní kněžími. Navíc se používá kadidlo a liturgické texty se zpívají (na rozdíl od jednoduché missa privata, „soukromé mši“, ale podobně jako v missa cantata, „zpívané mši“, která se však obejde bez jáhna a podjáhna). Missa solemnis se zde chápe jako jediná plnohodnotná forma mše a ostatní dvě přípustné formy jen jako její zjednodušení, přičemž některé jejich prvky lze vysvětlit právě jen s odkazem na úplný průběh mše podle ritu slavné mše.
Slavná mše obvykle mívá bohatý hudební doprovod. Zhudebnění mše určená pro slavné mše se často označují rovněž jako Missa solemnis; známá je zejména Beethovenova Missa solemnis D dur z roku 1823. Struktura a textový základ takovéto mše jsou stejné jako u jiných zhudebnění latinského ordinária, hudba však mívá slavnostnější charakter.