Přeskočit na obsah

Seznam obětí černobylské havárie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Seznam obětí černobylské havárie uvádí osoby, které zemřely v přímé souvislosti s havárií Černobylské jaderné elektrárny z 26. dubna 1986.

Oběti

[editovat | editovat zdroj]
JménoDatum narozeníDatum úmrtíPovoláníPříčina smrtiPoznámka
Aleksandr Akimov 6. května 1953 11. května 1986 vedoucí pracovník 4. bloku radiační popáleniny na 100 % těla V elektrárně začal pracovat v září 1979. V době výbuchu se nacházel v řídící místnosti, poté pracoval několik hodin v silné radiaci a to bez jakýchkoliv ochranných prostředků. Snažil se společně s Toptunovem obnovit chlazení reaktoru. Dostal smrtelnou radiační dávku, odhadem až 15 Sv.
Anatolij Baranov[pozn. 1] 13. června 1953 20. května 1986 elektroinženýr, vedoucí elektrotechnik akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v červnu 1978. Po výbuchu se snažil zamezit šíření požáru. Zastavil přívod vodíku ke generátorům, čímž zažehnal nebezpečí exploze ve strojovně.
Vjačeslav Bražnik 3. května 1957 14. května 1986 obsluha a údržbář parních turbín akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v červnu 1979. V době výbuchu se nacházel ve strojovně. Jako jeden z prvních se podílel na lokalizaci havárie a snažil se zabránit šíření požáru.
Viktor Děgťarenko 10. srpna 1954 19. května 1986 obsluha reaktoru akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v srpnu 1980. V okamžiku výbuchu se nacházel v blízkosti čerpadel. Byl opařen radioaktivními parami nebo vodou. Navzdory svým popáleninám pomáhal z trosek zachraňovat své kolegy a bojovat s ohněm.
Valerij Choděmčuk 24. března 1951 26. dubna 1986 operátor a obsluha hlavních oběhových čerpadel počáteční výbuch V elektrárně začal pracovat od září 1973. V době výbuchu se pravděpodobně nacházel ve strojovně hlavních oběhových čerpadel. S největší pravděpodobností zemřel okamžitě při výbuchu. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Pravděpodobně je pohřben pod troskami reaktoru. V reaktorové budově má pamětní desku. Se Šašenokem byli jediní, kteří zemřeli v den havárie.
Leonid Christič 28. února 1953 2. října 1986 voják – palubní inženýr, poručík zřícení vrtulníku[pozn. 2]
Nikolaj Hanžuk 26. června 1960 2. října 1986 voják – letecký mechanik zřícení vrtulníku[pozn. 2]
Vasilij Ignatěnko 13. března 1961 13. května 1986 hasič – starší seržant akutní nemoc z ozáření Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Dostal smrtelnou dávku při pokusu uhasit střechu a aktivní zónu reaktoru.
Jekatěrina Ivaněnko 11. září 1932 26. května 1986 členka ostrahy akutní nemoc z ozáření Během nehody byla ve službě, kde zůstala celou noc až do rána. Sloužila na vrátníci, naproti 4. bloku. Nalezli ji kolem 5. hodiny ležet na silnici, odkud byla převezena do nemocnice.
Olexandr Junchkind 15. dubna 1958 2. října 1986 voják – navigátor zřícení vrtulníku[pozn. 2]
Viktor Kibenok 17. února 1963 11. května 1986 hasič – velitel akutní nemoc z ozáření Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Prováděl průzkum v oblastech okolo 4. reaktoru. Se svojí posádkou bojoval s ohněm v oddělení reaktoru, separátorů a v ústředním sále.
Jurij Konoval 1. ledna 1942 28. května 1986 elektrikář akutní nemoc z ozáření V černobylské elektrárně začal pracovat v květnu 1981.
Aleksandr Kudrjavcev 11. prosince 1957 14. května 1986 inženýr a vedoucí technik 4. reaktoru akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v dubnu 1981. Během prvních hodin po nehodě se zúčastnil kontroly reaktoru. Podíval se přímo do otevřeného jádra reaktoru.
Anatolij Kurguz 12. června 1957 12. května 1986 starší operátor 4. reaktoru akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v červnu 1980. V době výbuchu se nacházel na svém pracovišti, poblíž epicentra výbuchu. Byl opařen radioaktivními parami a dostal smrtelnou dávku záření. Navzdory hrozným popáleninám, pomáhal z trosek zachraňovat své kolegy.
Aleksandr Lelečenko 26. července 1938 7. května 1986 elektroinženýr, zástupce vedoucího akutní nemoc z ozáření Měl na starosti zabezpečovací zařízení a hasicí systémy. Testoval nouzové zdroje elektrické energie a distribuční sítě. Po havárii odstavil elektrolyzéry na výrobu vodíku a jeho přívod ke generátorům. Tím zabránil možnému dalšímu výbuchu. Poté se pokusil obnovit napájení do vodních čerpadel. Po obdržení první pomoci se vrátil do elektrárny a pracoval ještě několik hodin.
Viktor Lopaťuk 22. srpna 1960 17. května 1986 elektrikář akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v červnu 1983. Byl Lelečenkuv podřízený. Dostal smrtelnou dávku záření při vypínání elektrolyzéru.
Klavdia Luzganova 9. května 1927 31. července 1986 členka ostrahy akutní nemoc z ozáření Hlídala staveniště skladu paliva, které se nacházelo asi 200 metrů od havarovaného 4. bloku.
Aleksandr Novik 11. srpna 1961 26. července 1986 strojník – inspektor zařízení pro turbíny akutní nemoc z ozáření Dostal smrtelnou dávku záření během hašení a stabilizace turbínové haly.
Ivan Orlov 10. ledna 1945 13. května 1986 technický pracovník akutní nemoc z ozáření Dostal smrtelnou dávku záření při pokusu o obnovení chlazení reaktoru vodou.
Konstantin Pěrčuk 23. listopadu 1952 20. května 1986 vedoucí inženýr a operátor turbín akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v květnu 1980. V době výbuchu se nacházel ve strojovně, kde se poté snažil likvidovat požár. Odstavil jedno z čerpadel, kterým unikala voda z prasklého potrubí, čímž ulehčil záchranné práce.
Valerij Perevozčenko 6. května 1947 13. června 1986 vedoucí pracovník reaktorové sekce akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v dubnu 1981. Po výbuchu pospíchal za svými kolegy. Dostal smrtelnou dávku záření při pokusu najít a zachránit Chodemčuka a další. Pohlédl přímo do otevřeného reaktoru a byl jedním z prvních, kdo si uvědomil, že reaktor je zničený. Utrpěl silné radiační popáleniny.
Georgij Popov 21. února 1940 13. června 1986 inženýr a specialista na seřizování parních turbín akutní nemoc z ozáření Podílel se na hašení turbínové haly.
Vladimir Pravik 13. června 1962 11. května 1986 hasič – velitel radiační popáleniny Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Dostal smrtelnou dávku při pokusu uhasit střechu a aktivní zónu reaktoru.
Viktor Proskurjakov 4. září 1955 17. června 1986 starší inženýr 4. reaktoru akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v roce 1981. V době výbuchu se nacházel v kontrolní místnosti. V prvních hodinách po havárii kontroloval stav reaktoru a nouzových systémů. Podíval se přímo do otevřeného jádra reaktoru.
Vladimir Savenkov 15. února 1958 21. května 1986 obsluha parních turbín akutní nemoc z ozáření
Anatolij Sitnikov 20. ledna 1940 30. května 1986 zástupce hlavního provozního inženýra akutní nemoc z ozáření V elektrárně pracoval od května 1975. Podílel se na likvidaci havárie na 4. bloku. Zkoumal celý blok reaktoru a centrální halu, vylezl na střechu bloku, odkud se podíval do otevřeného reaktoru. Dostal smrtelnou dávku kolem 15 Sv.
Anatolij Šapopalov 6. dubna 1941 19. května 1986 elektrotechnik akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v dubnu 1978. V době výbuchu se nacházel ve strojovně. Společně s ostatními kolegy se podílel na lokalizaci havárie a snažil se zabránit šíření požáru.
Vladimir Šašenok 1. dubna 1951 26. dubna 1986 inženýr a seřizovač automatických systémů tepelné a radiační popáleniny, poranění páteře a žeber V elektrárně pracoval od srpna 1980. Byl nalezen v bezvědomí. Zemřel v nemocnici, aniž by nabyl vědomí. S Choděmčukem byli jediní, kteří zemřeli v den havárie.
Vladimir Tiščura 15. prosince 1959 10. května 1986 hasič akutní nemoc z ozáření Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Prováděl průzkum v oblastech okolo 4. reaktoru. Se svojí posádkou bojoval s ohněm v oddělení reaktoru, separátorů a v ústředním sále.
Nikolaj Titěnok 5. prosince 1962 16. května 1986 hasič akutní nemoc z ozáření Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Prováděl průzkum v oblastech okolo 4. reaktoru. Se svojí posádkou bojoval s ohněm v oddělení reaktoru, separátorů a v ústředním sále.
Leonid Toptunov 16. srpna 1960 14. května 1986 hlavní inženýr – řízení reaktoru akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v březnu 1983. V době výbuchu se nacházel v řídící místnosti, poté pracoval několik hodin v silné radiaci a to bez jakýchkoliv ochranných prostředků. Snažil se společně s Akimovem obnovit chlazení reaktoru.
Nikolaj Vaščuk 5. června 1959 14. května 1986 hasič akutní nemoc z ozáření Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Prováděl průzkum v oblastech okolo 4. reaktoru. Se svojí posádkou bojoval s ohněm v oddělení reaktoru, separátorů a v ústředním sále.
Jurij Věršinin 22. května 1959 21. července 1986 strojník – inspektor pro zařízení pro turbíny akutní nemoc z ozáření V elektrárně začal pracovat v červenci 1983. V době výbuchu se nacházel ve strojovně, kde se poté podílel na hašení a stabilizaci strojovny.
Volodymyr Vorobjov 21. března 1956 2. října 1986 voják – velitel posádky vrtulníku, kapitán zřícení vrtulníku[pozn. 2]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Občas je zaměňován s Borisem Baranovem, který s dalšími dvěma muži umožnil odčerpání vody ze strojovny; všichni tři přežili.[1]
  2. 1 2 3 4 Dne 2. října 1986 zavadil vrtulník Mi-8 o lano jeřábu a zřítil se jen pár metrů od 4. bloku. V této době již byl reaktor uhašen, probíhala dekontaminace budov a stavba sarkofágu. V rámci dekontaminačních prací se z vrtulníků lilo na střechu polyvinylacetátové lepidlo, které mělo fixovat radioaktivní prach. Po ztuhnutí měla být vrstva lepidla odříznuta a uložena mezi radioaktivní odpad.[2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KRAMER, Sarah. A Chernobyl 'suicide squad' of volunteers helped save Europe — here's their amazing true story. Business Insider [online]. 2018-04-26 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ КОТЛЯР, Павел. «Повезло, что вертолет упал не на реактор». Газета.Ru [online]. 2016-10-02 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. (rusky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_obětí_černobylské_havárie&oldid=21781890“