Seyfertův sextet
| Seyfertův sextet | |
|---|---|
 Snímek pořízený Hubblovým vesmírným dalekohledem | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Rektascenze | 15h 19m 11,9s[1] |
| Deklinace | +20° 45′ 31″[1] |
| Souhvězdí | Had (Ser) |
| Vzdálenost | 190 miliónů ly |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Počet galaxií | 4[1] |
| Nejjasnější galaxie | NGC 6027 |
| Označení v katalozích | |
| HCG 79, UGC 10116, VV 115, VII Zw 631[1] | |
Seyfertův sextet je malá skupina galaxií v hlavě rozděleného souhvězdí Hada. Skupina se nachází ve vzdálenosti asi 190 miliónů světelných let od Slunce. Ačkoliv na první pohled se zdá, že má šest členů, ve skutečnosti se jedna z galaxií nachází daleko za ní, a kondenzace zcela vpravo pravděpodobně není samostatnou galaxií, ale slapový ohon z hvězd, vymrštěný gravitačním působením okolních galaxií.[2]
Objev[editovat | editovat zdroj]
Skupinu objevil koncem 40. let 20. století americký astronom Carl Keenan Seyfert[3] na fotografických deskách pořízených na Barnard Observatory, spravované Vanderbiltovou univerzitou v Nashville. Objev byl publikován roku 1951 a v té době se jednalo o nejkompaktnější nalezenou skupinu galaxií.[4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Všechny čtyři galaxie okupují oblast o přibližném průměru 100 000 světelných let (asi jako průměr galaxie Mléčná dráha), takže jde o jednu z nejhustších skupin galaxií. Galaxie, z nichž každá má průměr okolo 35 000 světelných let, jsou tak blízko sebe, že vlivem vzájemné interakce ztrácejí hvězdy. Nejviditelnějším důsledkem tohoto jevu je zmíněný slapový ohon, vycházející z NGC 6027 (na fotografii zcela dole uprostřed), ovšem podobných známek destrukce je ve skupině vidět více, a to zejména samotné tvary galaxií NGC 6027, NGC 6027a (druhá shora) a NGC 6027b (zcela dole vlevo) a také halo z odtržených hvězd, které je obklopuje. Téměř neporušeně, až na malou deformaci v disku, vypadá pouze bokem natočená galaxie NGC 6027c (na fotografii zcela nahoře). Není vyloučeno, že skupina splyne během několika příštích miliard let do jediné velké galaxie.[3]
Seyfertův sextet se nápadně liší od jiných podobných útvarů (např. tzv. Stephanova kvintetu) zejména nedostatkem oblastí, v nichž vznikají nové hvězdy. To může znamenat, že tuto skupinu galaxií vidíme ve fázi, kdy spolu teprve začaly interagovat, takže vývoj ještě příliš nepokročil.[3]
Členové skupiny[editovat | editovat zdroj]
Skupina sestává ze čtyř členů, uvedených v následující tabulce[1]:
| Jméno | Typ | Vzdálenost od Slunce (milión ly) |
Zdánlivá jasnost |
|---|---|---|---|
| NGC 6027 | S0 | ~190 | +14,7 |
| NGC 6027a | Sa | ~190 | +15,4 |
| NGC 6027b | S0 | ~190 | +15,4 |
| NGC 6027c | SB | ~190 | +16 |
Slapový ohon, viditelný jako o něco méně jasná kondenzace v pravé části skupiny, má rovněž své katalogové označení, a sice NGC 6027e. Jeho zdánlivá jasnost je 15,6. Galaxie viditelná na pozadí skupiny má označení NGC 6027d a její zdánlivá jasnost je 16,5.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f NASA/IPAC Extragalactic Database [online]. [cit. 2006-10-29]. Dostupné online.
- ↑ NEMIROFF, Robert; BONNELL, Jerry. Astronomický snímek dne – Seyfertův sextet [online]. NASA, Česká astronomická společnost, 2003-1-24 [cit. 2011-12-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c Hubble Watches Galaxies Engage in Dance of Destruction [online]. Space Telescope Science Institute, 2002-12-12 [cit. 2011-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ C. K. Seyfert. A Dense Group of Galaxies in Serpens. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 1951, s. 72–75. DOI 10.1086/126319. Bibcode 1951PASP...63...72S.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Seyfertův sextet na Wikimedia Commons
