SMS G 137
 SMS G 137 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | torpédoborec |
| Uživatelé | Kaiserliche Marine |
| Zahájení stavby | 1905 |
| Spuštěna na vodu | 24. ledna 1907 |
| Uvedena do služby | červenec 1907 |
| Osud | vyřazen 1921 |
| Předchůdce | třída G 169 |
| Následovník | třída G 174 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 580 t (standardní) 693 t (plný)[1] |
| Délka | 68,5 m (na vodorysce) 71,5 m (celková) |
| Šířka | 7,65 m |
| Ponor | 3,22 m |
| Pohon | 4 kotle, 6 parních turbín 3 lodní šrouby 10 800 hp |
| Palivo | 168 t uhlí |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Posádka | 80 |
| Výzbroj | 1× 88mm kanón 3× 52mm kanón (3×1) 3× 450mm torpédomet (3×1, 5 torpéd) |
| Operační nasazení | |
| Služba u | 1907–1921 |
| Nasazení | první světová válka |
SMS G 137 byl torpédoborec německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Představoval zvětšenou verzi předcházející třídy G 169, vybavenou experimentálním pohonným systémem. Byl jediným plavidlem své třídy. Ve službě byl v letech 1907–1921. Využíván byl k výcviku. Roku 1916 byl přejmenován na T 137. Po válce jej převzala německá Reichsmarine. Roku 1921 byl sešrotován.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborec postavila loděnice Germaniawerft v Kielu. Stavba byla zahájena roku 1905, na vodu byl spuštěn 24. ledna 1907 a do služby byl přijat v červenci 1907.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj představoval jeden 88mm kanón SK L/35, tři 52mm kanóny SK L/55 a tři 450mm torpédometů se zásobou pěti torpéd. Pohonný systém měl výkon 10 800 hp. Tvořily jej čtyři kotle Marine a šest parních turbín Parsons různých typů: vysokotlakou turbínou, dvěma nízkotlakými turbínami, turbínou pro plavbu cestovní rychlostí a dvěma reverzními turbínami. Lodní šrouby byly tři. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Neseno bylo 168 tun uhlí. Dosah byl 2040 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 165. (anglicky)