Síťová karta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Síťová karta

Síťová karta (Network Interface Controller, zkratka NIC) slouží ke vzájemné komunikaci počítačů v počítačové síti. Ve stolních počítačích má podobu karty, která se zasune do slotu (ISA, PCI, PCI-e) základní desky nebo (což je dnes daleko častější varianta) je na základní desce integrovaná. U notebooků je situace podobná, integrace převládá a pro externí připojení se používá rozhraní PCMCIA.

Síťové rozhraní je obvykle síťová karta, tedy aktivní zařízení, které přijímá a vysílá rámce (ethernetové rámce nebo jiné podle typu použité technologie). Za síťové rozhraní nepovažujeme síťové porty opakovače (repeater), hubu, switche a bridge (mostu), které není v síti možno adresovat (poslat mu nějaká data).

Adresace[editovat | editovat zdroj]

Každá ethernetová síťová karta má od výrobce stanoven jedinečný 48-bitový identifikátor, který se nazývá MAC adresa (též známá jako fyzická nebo hardwarová adresa). Tato MAC adresa je v první polovině identifikací výrobce a v druhé části zajišťuje jedinečnost MAC adresy v síti, a proto se může stát, že se vyskytnou dvě síťové karty se stejnou MAC adresou. V takovém případě je možné MAC adresu nastavit jinak (buď pomocí speciálního programu přímo v EEPROM síťové karty nebo jen dočasně za běhu pomocí nastavení jejího ovladače). V paměti je uložen také firmware, který provádí funkce řízení logického spoje a řízení přístupu na média ve spojové vrstvě modelu OSI.

Jiné technologie (např. ARCNET, ATM apod.) mají formát adresy jiný.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Interní síťová karta je klasická rozšířující karta pro sběrnici počítačů (PCI, PCIE, ISA apod.) Z hlediska sběrnice síťová karta na přenos dat používá I/O adresu, DMA a IRQ.

Na kartě se obvykle nachází:

  • specializovaný komunikační obvod - jádro karty. Jde o specializovaný komunikační procesor obsahující vše, co komunikace přes síť vyžaduje a který výrazně zjednodušuje její konstrukci. Největšími výrobci obvodů jsou Realtek, 3COM, SMC, Intel atd.
  • ROM paměť - resp. patice pro paměť - tzv. BOOT ROM paměť s programem umožňující připojení k síti LAN bez dodatečného komunikačního softwaru. Umožňuje postavit počítač bez operačního systému - bezdisková stanice ( tzv. terminál, pracovní stanice), který si veškerý software potřebný pro práci stáhne z hlavního počítače - serveru.
  • napěťový měnič z 5V na 9V, potřebný pro některé druhy sítí
  • na liště se nachází konektor podle použité linky (BNC, RJ-45 - TP, Token Ring, AUI...) kam se připojuje komunikační síťový kabel.
  • LED diody na indikaci aktivity sítě a přítomnosti signálu v síti.

Externí karty obsahují navíc části potřebné pro komunikaci přes daný externí port (USB, PCMCIA....).

Parametry[editovat | editovat zdroj]

Síťové karty dále rozlišujeme podle jejich použití a to na serverové síťové karty a na karty, které jsou určené do pracovních stanic. Na serverové karty jsou pochopitelně kladeny daleko větší nároky. Jsou většinou víceportové a musí poskytovat více funkcí - např.: zvýšenou datovou propustnost, větší spolehlivost, rozšířené možnosti komunikace a snížené zatížení procesoru.

Při výběru síťové karty bychom měli brát v úvahu následující parametry:

Typ média: kroucená dvojlinka, tenký/tlustý koaxiální kabel, bezdrátová komunikace, optické vlákno, …
Typ sítě: Ethernet, Fast Ethernet, Arcnet, Token Ring, FDDI, …
Rychlost: 4 Mbit/s, 10 Mbit/s, 16 Mbit/s, 100 Mbit/s, 1 Gbit/s, 10 Gbit/s, …

Výrobci[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]