Rotunda (písmo)
Rotunda (z lat. rotundus, kulatý, oblý) je typ gotického písma, které vzniklo v závěru 13. století v Itálii, jižní Francii a Španělsku, z něhož se vyvinulo tiskové gotické písmo používané do první poloviny 16. století.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ve třináctém století došlo k změnám kterými se do té doby užívaná karolina vyvinula v gotické písmo (resp. konkrétně gotickou minuskulu). Při ručním psaní, kdy gotičtí písaři psali šikmým perem, kdy bylo potřeba vtěsnat na malý prostor co nejvíce písmen. Jeho charakteristickým znakem je písmeno vysoké, v karolině rovné tahy jsou lámané, písmo je výrazně stínované (objevují se zde silné a vlasové tahy). Typické lámání bylo výrazné zejména v severních oblastech, naopak na jihu (v Itálii[p. 1]) se karolina nelámala tak výrazně a tato oblá varianta gotické minuskuly se označuje rotunda. Tradiční význam Itálie stál za významem tohoto tvaru ve zbytku Evropy (např. zvláštní typ rotundy littera bononiensis se užívala v okruhu vlivné boloňské univerzity).
První tisková písma (zvlášť v době prvotisků) kopírovala tvary kreslených písem (tedy nejkaligrafičtější písma užívaná pro psaní rukopisů), včetně textury (nejkaligrafičtější lámaná gotická minuskula) a rotundy.[p. 2][2] Od šedesátých let 15. století se staly Benátky střediskem tiskové rotundy, proto byla dlouhou dobu rotunda nazývána veneta. V roce 1472 byla tištěna v Německu v dílně kolínského tiskaře Johanna Koelhoffa st. V roce 1514 ji použil lipský tiskař Melchior Lotter st. pro tisk latinsko-české učebnice Libellus grammatices od humanisty Niccolo Perottiho. Od druhé poloviny 16. století byl v Německu používán švabach.[1]
Do Čech a na Moravu byla rotunda dovezena z Itálie v podobě ručně psaných právnických rukopisů. Tisková rotunda byla hojně používána v tiscích české literatury v Norimberku tiskaři jako Jan Günther[p. 3], Hieronymus Höltzel, Leonard Milchtaler atd. V roce 1484 ji poprvé použil ve Vimperku tiskař Johann Alacraw, v Brně od roku 1486 požívali rotundu Konrád Stahel a Matthias Preinlein. V Olomouci v letech 1501–1502 to byl Konrad Baumgartem a v roce 1504 Libor Fürstenhain. Jako tiskové písmo byla rotunda na Moravě používána do roku 1504. Nejdéle byla používána tiskařským rodem Hadů do roku 1558.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ovšem i jinde měl velký význam, ve Španělsku měla rotunda charakter národního písma.
- ↑ Z gotických, případně novogotických písem se vyvinuly tyto typy tiskových písem: vedle textury, rotundy to je švabach, fraktura (novější písma vycházející z gotické bastardy) a gotikoantikva (písma, kde se mísí gotické prvky a prvky antikvy, tedy humanistického písma).
- ↑ Jan Günther typ tiskařské rotundy už nepoužíval v Prostějově.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c VOIT, Petr. Tiskové písmo Čech a Moravy první poloviny 16. století. docplayer.cz [online]. [cit. 2016-09-24]. Dostupné online.
- ↑ PECINA, Martin. Typomil, [cit. 2016-09-24]. kapitola Klasifikace tiskových písem. Dostupné online Archivováno 19. 10. 2016 na Wayback Machine..
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PÁTKOVÁ, Hana. Česká středověká paleografie. Vyd. 2. České Budějovice: Veduta, 2014. S. 110–111.
