Ringerův roztok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ringerův roztok, označován jako R1/1, je druhem izotonického fyziologického roztoku s obsahem sodných a chloridových iontů,[1] který nahrazuje přirozené biologické prostředí.[2] Oproti fyziologickému roztoku lépe simuluje složení krevní plazmy, čehož se dosahuje přídavkem draselných a vápentých iontů.[1] Nevýhodou Ringerova roztoku je absence pufru, je tedy podobně acidifikující, jako fyziologický roztok a není považován za balancovaný roztok. Tento problém byl vyřešen ve 30. letech 20. století přidáním laktátu jakožto pufru a úpravou iontového složení, čímž vznikl Ringer-laktát, také znám jako Hartmannův roztok, který je tak prvním z balancovaných roztoků, které jsou vhodnější při doplňování většího množství tekutin.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ringierův roztok na lekarske.slovniky.cz
  2. Malý encyklopedický slovník, Academia, Praha 1972, str. 1006