René Huyghe
| René Huyghe | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 3. května 1906 Arras |
| Úmrtí | 5. února 1997 (ve věku 90 let) Paříž |
| Alma mater | Pařížská univerzita École du Louvre Lycée Michelet, Vanves |
| Pracoviště | Francouzská kolej (1951–1976) Louvre |
| Ocenění | Eugène Carrière Prize (1953) Broquette-Goninova cena (1956) Erasmova cena (1966) Všeobecná soutěž velkokříž Národního řádu za zásluhy … více na Wikidatech |
| Děti | François-Bernard Huyghe |
| Podpis |  |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
René Huyghe (3. května 1906 Arras – 5. února 1997 Paříž) byl francouzský historik a teoretik výtvarného umění. Jeho myšlení ovlivnili Henri Bergson a Daisaku Ikeda, zabýval se vlivem psychologie na vnímání uměleckého díla. Dále systematicky zpracoval a zhodnotil francouzské malířství 19. století.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval estetiku a filozofii na Pařížské univerzitě a dějiny umění na École du Louvre. Od roku 1930 pracoval v Louvru, kde se v roce 1937 stal hlavním kurátorem sbírky obrazů. Vydával odborné časopisy L'Amour de l'Art a Quadrige a byl zakladatelem Mezinárodní federace uměleckého filmu.[1]
Za druhé světové války spolupracoval s odbojem a podařilo se mu zachránit před Němci řadu cenných uměleckých děl z Louvru i z jiných francouzských sbírek.[2] Od roku 1950 učil pschologii umění na Collège de France. Od roku 1974 vedl Musée Jacquemart-André.
V roce 1960 obsadil páté křeslo Francouzské akademie.[3] Byla mu udělena Erasmova cena a Řád čestné legie.[4]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]- Manželka Lydie Huygheová byla spolupracovnicí při edici jeho publikací.
- Syn François-Bernard Huyghe je politolog.
Dílo (výběr)
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1936 začal psát monografie o historii malířství. Jedna z prvních byla o Tizianovi. Věnoval se v encyklopedickém rozsahu zejména historii francouzského malířství. Jednu knihu napsal o životě a díle Jeana Antoina Watteaua. Tři monografie napsal o dějinách francouzského malířství 19. století (=ismy), jednu monografii o historii Salónu nezávislých (Un Siècle d’art moderne : l’historie du Salon des indépendants 1884-1984), další Janu Antoinovi Watteauovi, a zakladatelům moderní malby Eugène Delacroix neboli Osamocený boj, Paulu Gauguinovi, Paulu Cézannovi a Vincentu van Goghovi.
Od roku 1963 vydával také encyklopedie, pro které dokázal shromáždit a vést kolektiv špičkových autorů. Jeho knihy byly přeloženy do několika světových jazyků, všechny do angličtiny a němčiny, vycházely v opakovaných vydáních.[5]
České překlady
[editovat | editovat zdroj]- Řeč obrazů ve světle psychologie umění, (překlad Jitka Hamzová), Odeon 1973
- Čtyřsvazková encyklopedie Larousse Umění a lidstvo, Odeon Praha 1967-1974, (spoluautor a hlavní editor)ː
- Encyklopedie umění pravěku a starověku
- Encyklopedie umění středověku (překlad Edgar Knobloch, Vladimír Mikeš a Jiří Pechar)
- Encyklopedie umění renesance a baroku
- Encyklopedie umění nové doby (překlad Hana Stašková a další)
- Vermeer - souborné malířské dílo, (překlad Dagmar a F.X. Halasovi), Odeon Praha 1983
- Vincent van Gogh, monografie, Fortuna print Praha 1992, ISBN 80-7153-029-8
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ UNIVERSALIS, Encyclopædia. RENÉ HUYGHE. Encyclopædia Universalis [online]. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Biographie. www.college-de-france.fr [online]. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ René HUYGHE | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.
- ↑ HUYGHE René, Louis - Maitron. maitron.fr [online]. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.
- ↑ Přehled vydaných tiulů knih.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu René Huyghe na Wikimedia Commons
| 5. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Robert Kempl |
1960–1998 René Huyghe |
Nástupce: Georges Vedel |
