Rauschdelikt
Rauschdelikt označuje delikt spáchaný v nepříčetnosti, která byla způsobena ať už úmyslným nebo i jen nedbalostním požitím nebo aplikací návykové látky. Tento tzv. kvazidelikt by byl jinak trestným, vzhledem ke způsobené nepříčetnosti se však zavinění pachatele za něj nezkoumá a následuje zpravidla mírnější trest pouze za rauschdelikt.[1][2]
Česká právní úprava je jako tzv. trestný čin Opilství obsažena v § 360 odst. 1 trestního zákoníku, dříve byla obsažena v § 201a odst. 1 trestního zákona. V případě naplnění této skutkové podstaty pak pachateli vždy hrozí maximálně odnětí svobody na tři léta až deset let.
Pokud by se však pachatel např. do stavu nepříčetnosti přivedl již s úmyslem následný trestný čin spáchat („napití se na kuráž“), šlo by o tzv. actio libera in causa a byl by plně trestně odpovědným.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Šámal, Pavel a kol. Trestní zákoník, 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2012, str. 3335.
- ↑ Jelínek, Jiří. Trestní právo hmotné. Obecná část, Zvláštní část. 4. vyd., Praha, Leges, 2014, str. 213.
- ↑ Kratochvíl, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2009, str. 198–202.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Teryngel, Jiří. Návrat k „Rauschdeliktu“. Justičná revue, 1992, č. 3, s. 25.
- Říha, Jiří. Zamyšlení nad trestným činem opilství – § 201a TZ. Kriminalistika, 2002, č. 4, s. 266 an.
- Říha, Jiří. Actio libera in causa (s přihlédnutím k německé nauce a praxi). Trestněprávní revue, 2006, č. 2, s. 33, č. 3, s. 69.
- Říha, Jiří. Ještě k trestnému činu opilství. Bulletin advokacie, 2006, č. 4, s. 32.
