Zobrazení zdroje stránky Příčestí

'''Příčestí''' ('''participium''', z [[latina|lat]]. ''participare'' – „mít účast“; české označení vzniklo [[české národní obrození|obrozeneckým]] převzetím [[ruština|ruského]] ''pričástije'', což je částečný [[kalk]] z latiny<ref>REJZEK, Jiří. ''Český etymologický slovník''. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „příčestí“</ref>) je neurčitý jmenný tvar [[sloveso|slovesa]], který má v [[Jazyk (lingvistika)|jazyce]] různé funkce:
* účast na tvorbě složených slovesných [[Čas (mluvnice)|časů]];
* účast na tvorbě [[trpný rod|trpného rodu]];
* funkce [[přívlastek|přívlastku]];
* alternativa k vedlejším [[věta (lingvistika)|větám]] (větné kondenzátory);
* a jiné.

Příčestí jsou často základem tvorby [[přídavné jméno|přídavných jmen]] (deverbální adjektiva), např. ''koupen'' > ''koupený'', ''minul'' > ''minulý'', a [[podstatné jméno|podstatných jmen]] (deverbální substantiva), ''zakoupen'' > ''zakoupení''.

Počet druhů příčestí se v různých jazycích liší. Existují např. [[příčestí]] minulé, trpné (pasivní), [[supinum]], [[gerundivum]], [[gerundium]], [[přechodník]]y (transgresivy) aj.

== Čeština ==
[[Čeština]] má příčestí činné a trpné. Ze slovesných kategorií vyjadřují [[slovesný rod]] (diatezi) a [[slovesný vid|vid]] (aspekt), dědí [[Valence (lingvistika)|slovesnou valenci]] (vazebnost).

Příčestí slouží k tvoření minulého času (přišel jsem, on přišel), [[Trpný rod v češtině|trpného rodu]] (je, byl zbit) a [[Kondicionál|podmiňovacího způsobu]]. Zpravidla se kombinuje s tvary [[pomocné sloveso|pomocného slovesa]] ''být''.

Obě příčestí se v češtině plně tvarem, [[morfologie (lingvistika)|morfologicky]] shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž také historicky souvisejí. Ty jsou pak základem jejich plných tvarů, např. ušlý, zbit, zbitý.

S adjektivy mají společné [[číslo]] a [[jmenný rod]] (genus) a včetně [[životnost]]i. Díky tomu koncovky obou příčestí (-0, -a, -o, -i, -y) vyjadřují [[Mluvnická shoda|shodu]] s podmětem.

=== Příčestí činné ===
'''Příčestí činné''' (aktivní participium), běžně označované jako ''příčestí minulé'', též „l-ové“. Používá se ve spojení s tvary pomocného slovesa ''být'' k tvoření:
* '''minulého času''' (původně [[perfektum|perfekta]]; znamenalo výsledek ukončeného minulého děje), např. ''přišel jsem'';
* '''kondicionálu''', podmiňovacího [[slovesný způsob|slovesného způsobu]], např. ''přišel bych''.
Tvoří se od minulého slovesného [[kmen (mluvnice)|kmene]] rodovými koncovkami ''-l, -la, -lo'' v jednotném čísle a ''-li, -ly, -la'' v množném čísle. Zakončení se řídí rodem a číslem [[podmět]]u.

=== Příčestí trpné ===
'''Příčestí trpné''' (pasivní participium), též „n/t-ové“ slouží ve spojení s [[pomocné sloveso|pomocným slovesem]] ''být'' k tvoření opisného pasiva (trpného rodu), např. ''bude zabi'''t''''', ''je zakazová'''n'''''.

Tvoří se od minulého slovesného kmene rodovými koncovkami ''-n, -na, -no'' v jednotném čísle a ''-ni, -ny, -na'' v množném čísle, nebo ''-t, -ta, -to'' v jednotném čísle a ''-ti, -ty, -ta'' v množném čísle. Zakončení se rovněž řídí rodem a číslem podmětu.

=== Příčestí přehledně ===
{|class=wikitable
|-
!rowspan="2" align="center" |'''Příčestí'''
!colspan="4" align="center" |'''Jednotné<br />číslo'''
!colspan="4" align="center" |'''Množné<br />číslo'''
|-
!Mužský rod<br />životný
!Mužský rod<br />neživotný
!Ženský rod
!Střední rod
!Mužský rod<br />životný
!Mužský rod<br />neživotný
!Ženský rod
!Střední rod
|-
!činné
|bi'''l'''<br />děla'''l'''
|bi'''l'''<br />děla'''l'''
|bi'''la'''<br />děla'''la'''
|bi'''lo'''<br />děla'''lo'''
|bi'''li'''<br />děla'''li'''
|bi'''ly'''<br />děla'''ly'''
|bi'''ly'''<br />děla'''ly'''
|bi'''la'''<br />děla'''la'''
|-
!trpné
|bi'''t'''<br />dělá'''n'''
|bi'''t'''<br />dělá'''n'''
|bi'''ta'''<br />dělá'''na'''
|bi'''to'''<br />dělá'''no'''
|bi'''ti'''<br />dělá'''ni'''
|bi'''ty'''<br />dělá'''ny'''
|bi'''ty'''<br />dělá'''ny'''
|bi'''ta'''<br />dělá'''na'''
|}

=== Přechodníky a supinum ===
Můžeme se setkat také s [[přechodník]]y – přítomným a minulým – které vyjadřují současné nebo předčasné děje. Mohou se požívat místo vedlejších vět. V současné češtině jsou považovány za zastaralé.

V [[Historický vývoj češtiny|pračeštině]] se též po slovesech pohybu používalo [[supinum]], které však bylo nahrazeno [[infinitiv]]em. Jeho pozůstatkem v současné češtině je infinitivní zakončení ''-t'', které prakticky vytlačilo původní ''-ti''.

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). ''Encyklopedický slovník češtiny''. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. {{ISBN|80-7106-484-X}}.
* FRIED, Mirjam. ''Kontextové faktory ve vývoji gramatických kategorií''. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2015. 182 s. {{ISBN|978-80-7308-570-4}}.

=== Externí odkazy ===
* {{Wikislovník|heslo=příčestí}}
* {{Otto|heslo=Participium}}

{{Autoritní data}}
{{Portály|Jazyk}}

[[Kategorie:Slovesné kategorie]]