Píď

Píď je stará délková míra, užívaná v mnoha kulturách a odvozená z rozměrů lidské ruky. Nejběžnější, tak zvaná velká píď odpovídá přibližně 20 cm a je odvozena od rozpětí konců roztažených prstů ruky, palce a malíčku. "Měřilo" se tak, že člověk roztáhl oba prsty pravé ruky co nejdále od sebe, přiložil palec k levému konci měřeného předmětu, malíček přitiskl tam, kam až dosáhl, a palec k němu přisunul. Malíček opět natáhl co nejdál a tak pokračoval až k pravému konci předmětu Tento opakovaný pohyb se počítal a nazýval se pídění.

V Čechách byla píď později definována jako jedna třetina lokte, to je asi 19,7 cm, podle Hájkovy kroniky odpovídala jedna píď 10 prstům.

V jiných jazycích

Angličtina – span , 9 palců, asi 23 cm
Francouzština - empan, 8 palců, asi 20 cm
Italština - palmo, asi 24,9 cm
Němčina – Spanne
Polština – piędź, asi 22,3 cm
Portugalština - palmo, asi 20 cm
Řečtina – σπηθαμε
Slovenština – piaď
Španělština - palmo, asi 21 cm
Švédština– spann
Korejština - 뼘

Měření úhlů

Velká píď, rozpětí palce a malíčku ruky, může sloužit i pro přibližné měření úhlů, například v astronomii: píď na natažené paži odpovídá asi 20°.

Zajímavosti

Slovo píď užívá český frazeologismus neustoupit ani o píď (neuhnout ani o sebemenší kousek) a jsou od něho odvozeny výrazy složením pidi- (s významem malý) a výrazu předmětu, například pidimuž (tedy mužík, vysoký jednu píď), pidinůž nebo expresivní pidižvík.
Od pohybu pídění je odvozena píďalka i slovesa pídit se či dopídit se, tedy dosáhnout něčeho po malých úsecích, po pídích.

Odkazy

Literatura

CHVOJKA, Miloš; SKÁLA, Jiří. Malý slovník jednotek měření. Praha: Mladá fronta, 1982.
Ottův slovník naučný, heslo Palmo. Sv. 19, str. 120

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu píď na Wikimedia Commons