Princip proporcionality

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Princip proporcionality je označení pro právní princip využívaný při kolizi dvou či více chráněných subjektivních práv. Dojde-li ke konfliktu mezi konkurujícími si subjektivními právy (k tomu dochází nejčastěji u lidských práv), mělo by právo tento spor řešit takovým způsobem, aby hodnotnější z nich bylo chráněno s minimálním omezením méně hodnotného.

Princip proporcionality souvisí i se zásadou přiměřenosti v trestním právu.[1]

Uplatnění v českém právu[editovat | editovat zdroj]

Ústavní soud České republiky aplikuje tento princip při kolizi subjektivních práv pomocí tzv. test proporcionality, který stojí na třech kritériích:[2]

  • kritérium vhodnosti: soud zkoumá, zdali „institut, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout stanovený cíl“
  • kritérium potřebnosti (nutnosti): soud zkoumá, zdali by stanoveného cíle nemohlo být dosaženo „jinými opatřeními, umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod“
  • kritérium poměřování: soud porovnává „závažnost obou v kolizi stojících základních práv“, což „spočívá ve zvažování empirických, systémových, kontextových i hodnotových argumentů“

Komentář[editovat | editovat zdroj]

Podle Komentáře k LZPS[3] je třetí kritérium definováno jako:

  • proporcionalita v užším slova smyslu neboli spravedlivá únosnost, hledá relaci mezi účelem a prostředkem. Vztaženo k rovině základního práva to pak znamená, že oběť přinesená v podobě omezení (zásahu do) základního práva se nesmí dostat to nepoměru s užitkem, který byl tímto omezením dosažen ve prospěch veřejnosti. Zkoumané opatření obstálo kritériu proporcionality v užším slova smyslu tehdy, když nezatěžuje nositele základního práva nadměrně, resp. zatížení není pro takovou osobu neúnosné.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 38 , [cit. 2013-11-05]. Dostupné online.
  2. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, publikován pod č. 214/1994 Sb. Dostupné online.
  3. WAGNEROVÁ. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Lluwer ČR, 2012. 931 s. S. Úvod, 89-94.