Portál:První světová válka/Osobnost měsíce12
.jpg)
Józef Piłsudski byl polský socialistický aktivista, politik a bojovník za nezávislost Polska. Pocházel z Litvy a již během studií se stal odpůrcem carského režimu, kvůli čemuž byl vězněn a musel uprchnout do exilu. Po ruské revoluci v roce 1905 se zapojil do organizování polovojenských jednotek a příprav vojenského povstání. S vypuknutím první světové války stanul v čele polské paramilitariální organizace Strzelcy. V srpnu 1914 odsouhlasilo rakousko-uherské velitelství výstavbu tzv. Polské legie, která bojovala na východní frontě proti carskému Rusku. Poláci zformovali pod velení Ústředních mocností tři brigády, které se zapojily do bojů během Brusilovovy ofenzívy v létě 1916. Aby vyjádřil odpor vůči opovrhování polskými legiemi a jejich neuznání za polské vojsko bojující za nezávislost rezignoval Piłsudski na post velitele. Jeho demise způsobila masové rezignace Poláků z vojenské služby a přinutila zástupce Německa a Rakousko-Uherska uznat 5. listopadu vznik polského království. Józef Piłsudski nadále nespokojený s neúplnou samostatností Polska závislého na Ústředních mocnostech však odmítl složit přísahu věrnosti německému císaři Vilémovi, načež byl v létě 1917 uvězněň v pevnosti Magdeburg. Když v Německu vypukla listopadová revoluce, byl propuštěn a den před oficiálním koncem války se vrátil do Varšavy, kde se stal vrchním velitelem polské armády. Jako Náčelník státu vedl Polsko ve válce s Ukrajinou, sověty a Litvou. V letech 1926 až 1928 a 1930 stál v čele Polska jako premiér.