Platinotypie
Platinotypie, platinotisk nebo platinový proces je fotografický proces, který vynalezl John Herschel a později rozvinul William Willis.[1] Ten jej zdokonalil v roce 1873 a o pět let později jej patentoval.[2] Proces je založen na citlivosti platinových solí na osvětlení. Na papír se nanese vrstva platiny zkombinované se solemi železa, která se exponuje a vyvolá. Jedná se o nejtrvanlivější fotografickou techniku[3], odstín obrazu je neutrální až šedočerný, bohatý na detaily a šedou škálu s výbornou kresbou ve stínech.[4] Syté tóny jsou však bez absolutní černé.[3] Obrázek není v koloidní vrstvě, ale přímo v papírových vláknech. Tato metoda se používá především v náročné portrétní fotografii, ale kvůli vysoké ceně platiny se téměř nerozšířila.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První člověk, který poprvé pozoroval působení paprsků světla na platinu byl Ferdinand Gehlen z Německa v roce 1830. V následujícím roce jeho krajan Johann Wolfgang Dobereiner zjistil, že vliv světla na platinu je poměrně slabý, ale že ještě musí existovat látka, která by v kombinaci s platinou citlivost ještě zvýšila. Experimentováním nakonec zjistil, že tou chybějící ingrediencí je šťavelan železitý. Kombinace těchto dvou kovů je základem platinotypie dodnes.[2]
V roce 1832 Angličané John Herschel a Robert Hunt prováděli současně vlastní pokusy a zpřesnili chemický proces s platinou. V roce 1844 Hunt ve své knize Researches on Light zaznamenal první známý popis využití platiny ve fotografickém tisku. Nicméně, i když se vyzkoušel několik různých kombinací látek s platinou, nikdy se mu nepodařilo při výrobě odstranit náhodné neurčitosti v obraze. Navíc všechny jeho printy zmizely po několika měsících.[5][6]
Platinotypii dávali přednost ve své tvorbě piktorialisté v období 1880–1914. Dalšímu rozšíření bránil růst cen platiny po první světové válce,[3] používala se totiž v platinových katalyzátorech pro výrobu výbušnin a měla nepřímý vliv na omezení fotografického využití tohoto prvku přibližně v roce 1917.[7]
Od roku 1970 zažívá platinotypie znovuoživení u mnoha fotografů, včetně Irvinga Penna a Roberta Mapplethorpa.[7]
Technický postup
[editovat | editovat zdroj]Na papír se nanese vrstva platiny zkombinované se solemi železa, která se exponuje a vyvolá.Tónováním okyselenými roztoky chloroplatiničitanu sodného se dosahovalo hnědých až modročerných tónů, k dosažení sépiového tónu se ještě přidával chlorid rtuťnatý. Po roce 1900 se také průmyslově vyráběly platinotypické samotónující papíry, které obsahovaly tónovací sůl již přímo v citlivé vrstvě. Jako citlivé látky se používal šťavelan železitý, redukující se světlem na šťavelan železnatý. Touto solí se pak na osvětlených místech z tónovací substance vyredukovala kovová platina. Tónování platinou se vedle uměleckého účinku a trvanlivosti používalo k odstranění nežádoucích žlutohnědých tónů chlorostříbrných přímokopírujících papírů.[3] Platinotisky se také kolorovaly ručně.
Zastoupení v českých sbírkách
[editovat | editovat zdroj]Platinotypie patrně jako první v českých zemích inzeroval Jan Nepomuk Langhans. Ve sbírkách budou patrně roztroušeny pouze jednotlivé kusy.[3]
Fotografové
[editovat | editovat zdroj]Toto je seznam nejznámějších fotografů, kteří platinotisk používali:
- Manuel Álvarez Bravo
- Alvin Langdon Coburn
- Julia Margaret Cameronová
- Imogen Cunningham
- Frederick Henry Evans
- Edward S. Curtis
- Laura Gilpin
- Frederick Hollyer
- Gertrude Käsebierová
- Irving Penn
- Edward Steichen
- Alfred Stieglitz
- Paul Strand
- Edward Weston
- Clarence Hudson White
- Robert Vano[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ William Willis [online]. [cit. 2009-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-12-25. (anglicky)
- ↑ a b John Hafey & Tom Shillea. The Platinum Print & The History of the Platinum Process. www.kimeia.com [online]. [cit. 2009-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-28.
- ↑ a b c d e HISTORICKÉ FOTOGRAFICKÉ TECHNIKY, Pavel Scheufler, ARTAMA, Praha 1993. www.scheufler.cz [online]. [cit. 2009-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-18.
- ↑ BAATZ, Willfried. Malá encyklopedie fotografie. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-251-0210-6.
- ↑ Archivovaná kopie. www.kimeia.com [online]. [cit. 2009-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-28.
- ↑ Captain Abney, Platinotype, its Preparation and Manipulation (London: Sampson, Low, Marston and Co., 1895), str. 12
- ↑ a b http://www.answers.com/topic/platinotype
- ↑ http://digiarena.zive.cz/Robert-Vano-Kdo-rekl-ze-fotografie-musi-byt-ostra/sr-1-a-6355/default.aspx
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Mike Ware. An Investigation of. Platinum and Palladium Printing. Journal of Photographic Science. 1986, roč. 34, čís. 5–6, s. 165–177. Dostupné online.
- Mike Ware. Book Review of : Photography in Platinum and Palladium. Platinum Metals Review. 2005, roč. 49, čís. 4, s. 190–195. DOI 10.1595/147106705X70291.
- Arthur Freiherrn von Hübl: Der Platindruck. Halle a.S. 1895
- Jean-Claude Gautrand: Die piktoralistischen Techniken. In: Michel Frizot (Hrsg.): Neue Geschichte der Fotografie. Könemann, Köln 1998
- Pizzighelli und Hübl: Die Platinotypie. Wien 1882
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Platinotypie na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Platinotypie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- (anglicky) Portrét Sira Hugh Cassona, platinotisk
- (anglicky) A Guide to Platinum Printing
- (německy) www.muenzberg.symmedia.net/INDEX.PDF Profesor Diether Münzberg: Platindruck 1995, PDF-kniha s podrobnými návody (191 stran; 1,17 MB)