Pijavka koňská

Pijavka koňská
	Pijavka koňská
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	kroužkovci (Annelida);
Třída	pijavice (Hirudinea);
Řád	Arhynchobdellida;
Podřád	čelistnatky (Hirudiniformes);
Čeleď	Haemopidae;
Rod	pijavka (Hirudo);
Binomické jméno
	Haemopis sanguisuga; Linnaeus, 1758
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pijavka koňská (Haemopis sanguisuga) žije dravě, její potravou jsou drobní bezobratlí živočichové, ale je schopna lovit i drobné obratlovce.^[1] Za oběť mohou padnout zejména mladí obojživelníci po přechodu na souš nebo jejich pulci. Pijavka koňská se v ČR poměrně hojně vyskytuje v pomalu tekoucích nebo ve stojatých vodách.^[2] Měří 15–150 mm.^[3] V umělých vodních rezervoárech, jako jsou protipožární nádrže nebo bývalá koupaliště bývají pijavky koňské snadno pozorovatelné blízko hladiny čekající na kořist. Po podkladu se pohybuje tak, že se píďalkovitě přichycuje střídavě přední a zadní přísavkou. Parazitem této pijavky je prabičíkovec Chilomastix aulostomi.

Název

Názvy ve většině jazyků včetně českého názvu spojují tuto pijavku s koňmi. Latinský název Haemopis sanguisuga lze přeložit jako „pijavice krvežíznivá“. Všechny tyto názvy jsou zavádějící. Pijavka koňská není ektoparazit, nýbrž aktivní predátor a nemá nic společného s koňmi. Mezinárodní přídomek je zřejmě odvozen od pijavky Limnatis nilotica vyskytující se ve Středomoří, jež je velikostí i vzhledem pijavce koňské podobná, ale jedná se o parazita skotu, koní atp.

Odkazy

Reference

↑ M. Papáček, V. Matěnová, J. Matěna, T. Soldán, Zoologie, Scientia 2000, str. 64, ISBN 80-7183-203-0
↑ J. Buchar, V. Ducháč, K. Hůrka, J. Lellák, Klíč k určování bezobratlých, Scientia 1995, str. 72, ISBN 80-85827-81-6
↑ Haemopis sanguisuga (na stránkách popgen.unimaas.nl) [online]. [cit. 2009-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-12.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pijavka koňská na Wikimedia Commons

Pijavky koňské požírající ropuchu obecnou

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] M. Papáček, V. Matěnová, J. Matěna, T. Soldán, Zoologie, Scientia 2000, str. 64, ISBN 80-7183-203-0

[2] J. Buchar, V. Ducháč, K. Hůrka, J. Lellák, Klíč k určování bezobratlých, Scientia 1995, str. 72, ISBN 80-85827-81-6

[3] Haemopis sanguisuga (na stránkách popgen.unimaas.nl) [online]. [cit. 2009-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-12.

[1]

[2]

[3]