Pedologie v archeologii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frýdlant, Náměstí TGM, vykopávky 16.jpg

Pedologie a archeologie jsou dva vědní obory, které k sobě mají překvapivě velmi blízko. Pedologický výzkum bývá často podobný výzkumu archeologickému, protože oba obory se zajímají o evoluci krajiny. Půdní mapování a archeologický povrchový průzkum jsou úzce propojené a zkoumají svrchní vrstvu zemského povrchu.

Pedologie může obohatit archeologii poznáním půd, které měly význam při strategii obsazování a hospodářského využití krajiny zejména během zemědělského pravěku. Pedogeneze určuje v jakém stavu se archeologické artefakty a ekofakty zachovají v daném druhu půdy. Dalším aspektem zachování archeologických památek je míra půdní eroze. Při půdní erozi může dojít k zakonzervování archeologické památky, nebo v horším případě k zániku a k archeologické nezachytitelná. Na většinu archeologických otázek neumí pedolog zpravidla odpovědět, hlavně proto, že většina odborníků se zabývá mapováním, současným využitím a půdní produktivitou v zemědělství a nikoliv půdním vývojem a rekonstrukcí půdních procesů v minulosti.[1]

Půdní geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Nižná Myšľa, vykopávky.jpg

Pro archeologii je nejdůležitější pedologický podobor půdní geomorfologie. Ten zkoumá vztahy mezi půdou a reliéfem. Ovšem nejčastěji používanou „pedologickou“ metodou v archeologii je geochemická prospekce půdy. Chemická prospekce je za určitých podmínek schopná prokazovat jevy, které nejsou klasickými archeologickými metodami zachytitelné. Patří sem fosfátové anomálie v blízkosti obytných budov jako důsledek ukládání organického odpadu. Dále je používanou metodou i morfologie.[2]

Mikromorfologie[editovat | editovat zdroj]

Mikromorfologie se zabývá vnitřní stavby půdy, které jsou dány prostorovým uspořádáním půdních částic a pórů v mikroskopických rozměrech. Půdní mikromorfologie umožňuje specifickým způsobem hodnotit genezi a vlastnosti půdy. Je schopná zachytit přítomnost mikroartefaktů, exkrementů, okrouhlíků, rozeznat spálené úlomky kostí od těch které prošly trávicím traktem, spálenou organiku od dlouhodobě oxidované.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GILLINGS, Mark. Martin Gojda (ed.) Ancient Landscape, Settlement Dynamics and Non-Destructive Archaeology. (Prague: Academia, 2004, 484 pp., hbk, ISBN 80 200 1215 X). European Journal of Archaeology. 2005, roč. 8, čís. 2, s. 190–193. Dostupné online [cit. 2018-11-14]. ISSN 1461-9571. DOI:10.1179/eja.2005.8.2.190. 
  2. KOZÁK, Jan; ČEJCHANOVÁ, Alena; KUKAL, Zdeněk. Early Geological Maps of Europe. dx.doi.org. 2016. Dostupné online [cit. 2018-11-14]. DOI:10.1007/978-3-319-22488-6.