Přeskočit na obsah

Pavla Aubrechtová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavla Aubrechtová
Pavla Aubrechtová (2019)
Pavla Aubrechtová (2019)
Narození21. února 1946 (78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánívýtvarnice
Partner(ka)Vladimír Gebauer
PodpisPodpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavla Aubrechtová (* 21. února 1946 Praha) je česká grafička, malířka a kolážistka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1960–1964 absolvovala Střední odbornou školu výtvarnou a poté studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Františka Muziky (1964–1970). Stejně jako její vrstevníci, kteří ukončili studia na počátku normalizace, neměla možnost živit se volnou tvorbou. Roku 1971 se provdala za Vladimíra Gebauera a oba se odstěhovali do Nového Strašecí.

V následujících dvaceti letech se zabývala převážně užitou grafikou a typografií, např. návrhy obalů gramofonových desek pro Supraphon.[1] Spolu s Vladimírem Gebauerem zdobili mateřské školky nebo vyráběli cedulky pro Stavby dálnic.[2] Její volnou tvorbu znal jen okruh blízkých přátel. Od roku 1983 se účastnila tematických výstav v neoficiální Galerii H v Kostelci nad Černými lesy. Uplatnila zde své typografické zkušenosti a roku 1986 měla možnost samostatně vystavit svá díla v Japonsku.

Po roce 1989 měla větší souborné výstavy v Letohrádku Ostrov (1991), Oblastní galerii v Liberci (1992), Galerii Rozehnal v Praze (2005) a Rabasově galerii (2008). Roku 2007 vystavovala v Německu. V Muzeu Montanelli byla po dobu její společné výstavy s Vladimírem Gebauerem instalována část jejího ateliéru.[3][4]

Členství v uměleckých spolcích

[editovat | editovat zdroj]
  • 1990–1993 Výtvarná společnost Kruh
  • 1992–1999 Nové sdružení pražských umělců
  • 2007– Umělecká beseda

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Během studia na VŠUP se zabývala jemnými abstraktními tužkovými kresbami, kterými ilustrovala např. básně Františka Halase. Počátkem 70. let se věnovala grafickým technikám, zejména dřevořezu s krajinářskými a figurálními motivy, které stylizovala a zjednodušovala (Nezabudický mlýn, 1971). Na přelomu 70. a 80. let vytvářela propichováním papíru reliéfní kresby, v nichž se prostupují různé prostorové plány. Některé její grafiky jsou tvořené rytmickými otisky drobných razítek z gumy, kterými vzniká barevná struktura upomínající díla "lyrické abstrakce".[5]

Navazovala na progresivní tendence 60. let a ve volné tvorbě experimentovala s různými technickými postupy.[6] V 80. letech např. nechávala přes šablony osvítit sluncem planografické papíry natřené speciální emulzí. Pracovala také s písmem nebo se starými vzorníky k výšivkám.[5] Používala perokresbu kombinovanou s voskovou emulzí, otisky obarvených hrotů hřebíčků, nebo tečkovanou kresbu tuší a barevnými inkousty. Malovala akvarely, pastely a skládané kresby. Tvoří také monochromní reliéfy a třírozměrné asambláže, vkládá nejrůznější barevné materiály do zkumavek, polepuje laboratorní sklíčka nitěmi a sestavuje různé drobné kompozice jako „krabičky“.[7] Krabičky byly původně jedním ze zadání pro tematickou výstavu v Galerii H, ale Aubrechtová se k tomuto formátu vracela i později a využila ho v menších i větších souborech.[5]

Po své návštěvě Japonska ilustrovala výbor japonských básní z 8.–12. století. Má silný vztah k přírodě a japonské kaligrafii. Její výrazové prostředky jsou omezené na papír a tím úzce s literaturou a poezií souvisejí. Ještě blíže než k lyrice mají její papírové koláže k vizuální, konkrétní či experimentální poezii. Nepracuje se slovy, ale s fragmenty reality a se znaky podobnými písmenům.[8]

Od roku 1981 se zabývá koláží. Pracuje především s různými druhy papíru, ale používá i řadu organických materiálů, např. březovou kůru, přírodní barviva, některé koláže nalepuje z hedvábných nitek. Osobitý autorský rukopis mají zejména křehké koláže z barvených drobných útržků tenkých cigaretových papírů, v nichž uplatňuje smysl pro rytmus a harmonii a vytváří prostorově cítěné novoznaky. Projevuje se v nich racionální uspořádání i hravost.[9] Řada jejích děl má konceptuální charakter a zejména v kolážích hledá princip náhody ukryté v řádu i skryté zákonitosti projevující se uprostřed chaosu.

Zastoupení ve sbírkách

[editovat | editovat zdroj]
  • Národní galerie v Praze
  • Národní muzeum, Praha
  • Ministerstvo kultury ČR
  • Parlament České republiky
  • Art Unidentified, Nishinomiya
  • Galerie umění Karlovy Vary
  • Oblastní galerie v Liberci
  • Galerie und Verlag, Stuttgart
  • Stichting Ondeerwijs Kunst Klub, Oostzaan
  • Geofyzikální ústav AV ČR, v.v.i., Praha
  • Komerční banka, a.s., Praha
  • Pražská plynárenská, a.s., Praha

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Autorské

[editovat | editovat zdroj]
  • 1979 Pavla Aubrechtová, Kulturní dům Klášterec nad Ohří
  • 1986 Pavla Aubrechtová, Gallery Art Space, Nishinomiya
  • 1990 Pavla Aubrechtová: Kresby, Divadlo hudby OKS, Olomouc
  • 1991 Pavla Aubrechtová: Kresby, ilustrace, objekty, Letohrádek Ostrov
  • 1992 Pavla Aubrechtová: Kresby, ilustrace, objekty, Divadlo Labyrint, Praha, Artotéka, Obvodní knihovna v Praze 4, Oblastní galerie v Liberci, Galerie OB, Loket nad Ohří
  • 1993 Pavla Aubrechtová: Kresby, Mitsubishi Motors Autosalon, Praha, Výstavní síň Pod věží, Třeboň
  • 1994 Pavla Aubrechtová: Koláže, Galerie U Bílého jednorožce, Praha
  • 1995 Pavla Aubrechtová, Galerie ve věži, Mělník, Galerie Alfa Omega, Karlovy Vary
  • 1996 Pavla Aubrechtová: Koláže, Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk, Galerie bratří Čapků, Praha
  • 1997 Pavla Aubrechtová: Obrazy, Divadlo Orfeus, Praha
  • 2002 Pavla Aubrechtová: Koláže, Galerie U Dagmary, Praha
  • 2002 Pavla Aubrechtová: Práce na papíře, Obchod s ručním papírem, galerie a písařství, Praha
  • 2003 Pavla Aubrechtová: Práce na papíře, Galerie Zadní schodiště a Muzeum Nové Strašecí
  • 2003 Pavla Aubrechtová: Obrazy a kresby, Galerie HAMU, Praha
  • 2005 Pavla Aubrechtová: Moje malá retrospektiva, Galerie Rozehnal, Praha
  • 2006 Pavla Aubrechtová: Koláže a objekty, Geofyzikální ústav AV ČR, Praha, Salon Zdenky Podhajské, Praha
  • 2007 Pavla Aubrechtová: Collagen und Assemblagen, Badhaus, Kulmbach
  • 2008 Pavla Aubrechtová: Koláže, asambláže, kresby, Rabasova galerie Rakovník
  • 2009 Pavla Aubrechtová, Antiquariat - grafika, U mušle svatého Jakuba, Praha
  • 2011/2012 Tajemství Pavly Aubrechtové, Kabinet Vladimíra Gebauera, Muzeum Montanelli Praha
  • 2015/2016 Pavla Aubrechtová a Vladimír Gebauer: Ohlédnutí, Muzeum Nové Strašecí
  • 2017 Pavla Aubrechtová: Koláže a objekty, Galerie FONS firmy STAPRO s.r.o., Pardubice[10]
  • 2018 Pavla Aubrechtová a Vladimír Gebauer: Tak blízko, tak daleko, Galerie Makráč, Praha


Katalogy

[editovat | editovat zdroj]
  • Pavla Aubrechtová: Kresby, text Hůla Jiří, Divadlo hudby OKS, Olomouc 1990
  • Pavla Aubrechtová, text Orlíková Brabcová Jana Alexandra, Galerie umění Karlovy Vary 1991
  • Pavla Aubrechtová, text Machalický Jiří, Galerie U Bílého jednorožce Praha 1994 (galerie později změnila název)
  • Pavla Aubrechtová: Koláže, text Machalický Jiří, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk 1996
  • Pavla Aubrechtová: Práce na papíře, text Machalický Jiří, Obchod s ručním papírem, galerie a písařství, Praha 2002
  • Pavla Aubrechtová: Moje malá retrospektiva, text Machalický Jiří, Galerie Rozehnal, Praha 2005
  • Pavla Aubrechtová: Koláže a objekty, text Hůla Jiří, Orlíková Brabcová Jana Alexandra, Geofyzikální ústav AV ČR Praha 2006
  • Pavla Aubrechtová, Vladimír Gebauer: spolu, a každý jinak, text Eva Petrová, Jiří Machalický, Galerie Smečky Praha 2009

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Leoš Janáček: Symfonietta, Taras Bulba
  2. ↑ Jana Nekolová, Něha a síla, SANQUIS č.96/2012, str. 8
  3. ↑ Tajemství Pavly Aubrechtové / Kabinet Vladimíra Gebauera, ČRo Vltava 2011
  4. ↑ Tajemství Pavly Aubrechtové, Kabinet Vladimíra Gebauera, Ť 24, 2011
  5. ↑ a b c Jiří Machalický, 2009, nestránkováno
  6. ↑ Eva Petrová, 2009, s. 1
  7. ↑ Tajemství Pavly Aubrechtové, Kabinet Vladimíra Gebauera, MuMo 2011
  8. ↑ Jiří Hůla, Rovnoběžky a průsečíky, 2010, s. 91
  9. ↑ Jiří Machalický, 2005, s. 16
  10. ↑ Koláže a objekty – Pavla Aubrechtová, Galerie FONS

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jiří Hůla (ed.), Rovnoběžky, průsečíky, sborník ke stejnojmenné výstavě, Národní technická knihovna Praha 2010, ISBN 978-80-904072-3-7
  • Jiří Hůla a kol., Pavla Aubrechtová: Koláže, asambláže, kresby, 53 s., Rabasova galerie Rakovník 2008, ISBN 978-80-85868-77-7
  • Jiří Machalický, Česká koláž. Sbírka pražské plynárenské, Gallery (Jar. Kořán), Praha 2005

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavla_Aubrechtová&oldid=24015514“