Papežský legát

Papežský legát je vyslancem a reprezentantem papeže s církevním či diplomatickým posláním, jenž je zmocněn, aby v papežově jménu jednal jako jeho osobní reprezentant.

Legáta ustanovuje přímo papež, když je poslán k vládě státu nebo k zasedání koncilu.

Historické podoby legátů

V různých dobách existovali různé druhy legátů:

• apokrisiář – byl v historii zvláštní papežský legát u byzantského císaře
• legatus natus – arcibiskupové pražští, salzburští, poznaňští (dříve hnězdenští) a kolínští nosí čestný titul legati nati, tj. rozených legátů; to je opravňuje k nošení kardinálského purpuru, ač kardinály dosud nejsou.
• legatus missus – legát-vyslanec

Současné užití

Současné kanonické i mezinárodní právo zná následující druhy legátů:

• legatus a latere – nejvyšší druh legáta, jenž musí být kardinálem
• nuncius – vyslanec s diplomatickým posláním, obyčejně titulární arcibiskup (na úrovni velvyslance)
• internuncius – nuncius-diplomat druhého řádu (na úrovni vyslance)
• apoštolský delegát – reprezentant bez diplomatického statutu

Literatura

• Kalous Antonín, Plenitudo Potestatis in Partibus ? Papežští legáti a nunciové ve střední Evropě na konci středověku (1450–1526), Brno, Matice moravská 2010, ISBN 978-80-86488-75-2.