Panenka Skákavá
„Panenko Skákavá“, též matičko Skákavá je zlidovělé rčení vyjadřující údiv. Pochází ze zkomoleného názvu obrazu Panny Marie skokovské.
Obraz Panny Marie skokovské
[editovat | editovat zdroj]V dosud existujícím kostele zaniklých Skoků u Žlutic byl umístěn kdysi velmi známý a desítkami tisíc poutníků uctívaný barokní obraz „pasovské“ Panny Marie – tedy obraz Panny Marie Pomocnice ze Skoků. Skokovský obraz namaloval v roce 1717 pro tehdy vybudovanou kapli ve Skocích toužimský malíř Johann Wolfgang Richter. Zobrazuje motiv pasovského oltáře se zázračným obrazem P. Marie Pomocnice (Mariahilf).[1]
Původ rčení
[editovat | editovat zdroj]Původ od názvu obce
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Fráze může být odvozena od místního označení, názvu zaniklé obce Skoky u Žlutic. Zkrácením vzniklo lidové označení Panenka skokovská či „Panenka ze Skoků“ – zkomolením pak „Panenka Skákavá“.[2]
Původ od umístění obrazu
[editovat | editovat zdroj]Fráze mohla vzniknout také v souvislosti s neobvyklým řešením umístění obrazu na zdejším hlavním oltáři.[p 1] Obraz zde nebyl umístěn pevně, ale byl zavěšen ve zvláštním závěsu, který umožňoval horizontální pohyb obrazu mezi oltářním rámem a zadní stěnou oltářního prospektu. V průběhu bohoslužby se obraz pohyboval, občas při této manipulaci mohlo docházet k „poskakování“ obrazu.
Rčení v literatuře a tisku
[editovat | editovat zdroj]Rčení vzniklo patrně již ve 2. polovině 18. století, tj. poté, co zde byl uctívaný obraz umístěn. V podobě „matičko skákavá“ se v tisku vyskytuje v roce 1862.[3] V roce 1871 je František Ferdinand Šamberk použil ve své frašce Sedmašedesátníci. Jeho košatější podobu „matičko skákavá a tatíčku kulhavej“ použil Karel Matěj Čapek-Chod v románu Vilém Rozkoč (první vydání 1929).[4] V dnes nejčastější podobě „panenko skákavá“ je najdeme například v Devateru pohádek od Karla Čapka (první vydání 1932).[5]
Užití úsloví Panenko skákavá lze v českém tisku nacházet od 19. století jako ilustraci lidové mluvy.[6]
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]Překladatel Prokop Miroslav Haškovec použil opakovaně relativně nové úsloví „Matičko skákavá“ při překladu francouzského renezančního románu z let 1532–1564 Gargantua a Pantagruel. S cílem přiblížit českému čtenáři vyznění původního textu tak parafrázoval původní francouzskou slovní hříčku.[7] Rabelais totiž užil zvolání par la Mer Dé (ve smyslu u Matky Boží), jehož část při vyslovení zazní jako francouzské expresivní merde.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Hlavní oltář (z doby kolem pol. 18. století) v poutním kostele Navštívení Panny Marie ve Skocích má dvě části. Vlastní oltář s obětním stolem a svatostánkem je řešen jako baldachýnový oltář, za ním při závěrové stěně presbytáře stojí druhý díl – prospekt, jehož konstrukce vychází ze symboliky nebes. Mezi dvojici dřevěných stěn je vloženo schodiště, přístupné uzavíratelnými brankami, s podestou pod obrazem (symbolická nebesa se schody a nebeskými bránami). Obraz byl upevněn v pohyblivém rámu s postranními rolnami, které se pohybovaly v dřevěných kolejnicích upevněných mezi předním pevným rámem obrazu a zadní stěnou. S obrazem se pohybovalo prostřednictvím lan, která obsluhovali určení ministranti – oltářníci, ukrytí za oltářem. V první fázi došlo k otevření opony, která zakrývala obraz v pevném rámu, následně byl obraz vysunut z pevného rámu na zadní stěnu a tím byl umožněn následný přístup poutníků. Pod obrazem byla umístěna dřevěná schránka sloužící současně jako klekátko, stupínek a obětní pokladna, pro snazší přístup k obrazu zde také bylo madlo.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VAŇÁKOVÁ, Klára. Dějiny poutního kostela Navštívení Panny Marie ve Skokách. Praha, 2008 [cit. 2017-10-15]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce Jan Royt. Dostupné online.
- ↑ Rozhlas Plzeň, jazykový koutek: Proč se říká panenko skákavá a jak tento frazém vznikl
- ↑ Také jeden luftbalón. S. 317. Humoristické listy [online]. 1862-06-21. S. 317. Dostupné online.
- ↑ ČAPEK-CHOD, Karel Matěj. Vilém Rozkoč, s. 450 [online]. Praha: František Borový, 1936 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ ČAPEK, Karel; ČAPEK, Josef. Devatero pohádek..., s. 120 [online]. Praha: František Borový, 1946 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Např. Fr. Flos: Mistr Baloun. Lidové noviny. 17. 3. 1901, s. 9. Dostupné online.
- ↑ RABELAIS, François. Život Gargantuův a Pantagruelův, 49, 113, 668 [online]. Praha: Družstevní práce, 1930 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online.
- ↑ RABELAIS, Francois. The Complete Works of Francois Rabelais/Glossary [online]. University of California Press. Dostupné online. (angličtina)