Orální optimismus a pesimismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Orální optimismus a pesimismus jsou pojmy, které zavedli psychologové Paul Kline a Ron Storey, když se roku 1980 pokoušeli empiricky a z pozic biologické psychologie prokázat relevanci klasického pojmu Sigmunda Freuda "oralita", tedy ověřit, zda lze určit nějaký "orální charakter" jedince. Kline a Storey dospěli k názoru, že lze skutečně indikovat optimismus u osob, které zásadně ovlivnil uspokojivý pobyt u mateřského prsu, a naopak pesimismus u osob, které byly u mateřského prsu frustrovány. Orální optimismus se vyznačuje družností, přizpůsobivostí, závislostí na lidech a zálibou v novinkách. Orální pesimismus nezávislostí, vulgaritou, nepřístupností a netrpělivostí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kline, P. Storey, R.: The Aetiology of the Oral Character, Journal of Genetic Psychology 136/1980
  • Fonagy, P. Target, M.: Psychoanalytické teorie, Praha, Portál 2005