Obléhání Rhodu (1480)

Obléhání Rhodu
	konflikt: Osmanské války v Evropě
	Obléhání Rhodu. Na vyobrazení se nacházejí v popředí neapolské lodě, v pozadí pak turecký tábor.
Trvání	23. května - 17. srpna 1480; (tj. 2 měsíce, 3 týdny a 4 dny)
Místo	ostrov Rhodos
Souřadnice	36°10′ s. š., 28° v. d.
Výsledek	vítězství řádu
Strany
Osmanská říše	Řád rhodských rytířů
Velitelé
Mesih Paša	Pierre d'Aubusson; Antoine d'Aubusson
Síla
70 000 mužů; 100–162 lodí; s 10 000–15 000 muži; (ne víc než 20 000); 3 000 janičářů	300–500+ rytířů; 300 seržantů; 2 000–4 000 vojáků
Ztráty
9 000 mrtvých; 15 000 raněných	lehké ztráty
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roku 1480 malá skupina rytířů Řádu svatého Jana sloužící jako posádka ostrova Rhodos odolala osmanskému útoku.

Útok

Dne 23. května 1480 se u Rhodu v zátoce Trianda objevila osmanská flotila čítající 160 lodí. Flotilu doprovázela i sedmdesátitisícová armáda pod vedením Mesiha Paši.^[1] Posádku rhodských rytířů vedl velmistr Pierre d'Aubusson.

Prvním osmanským strategickým cílem bylo získání pevnosti svatého Nikolase (sv. Mikuláše), která byla pro johanity klíčovým bodem v obraně přístavu Mandraki a přístavu ve východní zátoce Akandie. Osmanské dělostřelectvo udržovalo nepřetržité bombardování a od 9. června dále podnikala osmanská pěchota řadu útoků. Posádce přispěchal na pomoc sám velmistr d'Aubusson a po zarputilém boji se rhodským rytířům podařilo nepřítele odrazit.

K druhému útoku na město došlo v blízkosti židovské čtvrti na východním úseku hradeb směrem k zátoce Akandia, kde byla posádka slabá. Zatímco byly hradby ostřelovány osmanským dělostřelectvem, rhodští rytíři a místní obyvatelé vyhloubili za hradbou v této oblasti příkop a zbudovali nová vnitřní opevnění. Rhodští rytíři znovu bojovali statečně a odhodlaně, a po zuřivé bitvě s mnoha ztrátami na životech na obou stranách bylo nebezpečí opět zažehnáno: 27. července za úsvitu započali Osmané s energickou ofenzívou a předvoji čítajícímu asi 2 500 janičárů se podařilo dobýt Italskou baštu a vstoupit do města. Následoval zuřivý boj. Velmistr, zraněný na pěti různých místech, vedl bitvu a sám bojoval s kopím v ruce. Po tříhodinovém boji byly nepřátelské síly zdecimovány a vyčerpaní přeživší začali ustupovat. Protiútok rhodských rytířů způsobil mezi prchajícími Osmany paniku a s nimi prchal i jejich vezír. Rhodští rytíři se dostali až k jeho stanu, odkud mimo jiné sebrali i posvátnou korouhev islámu. Toho dne zahynulo tři až čtyři tisíce Osmanů.^[2]

Dne 17. srpna 1480 se osmanská flotila svého pokusu dobýt Rhodos vzdala. Sultán Mehmed II. byl rozlícen a hodlal na ostrov zaútočit znovu, ale když roku 1481 zemřel, byl tento pokus zmařen. Obléhání popsal očitý svědek Francouz Guillaume Caoursin, rektor řádu johanitů, v díle Obsidionis Rhodiae Descriptio Urbis. Zpráva o obléhání od d'Aubussona je součástí History of the Holy, military, sovereign order of st. John of Jerusalem Johna Taaffeho.^[3]

Rhodos byl znovu obklíčen Osmany v letech 1521–1522, kdy byl dobyt celý ostrov.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Rhodes (1480) na anglické Wikipedii.

↑ L. Kinross, The Ottoman Centuries: The Rise and Fall of the Turkish Empire, 137.
↑ The Knights of Rhodes - the palace and the city, Elias Kollias, pp. 46-48.
↑ Taaffe, John (1852). The History of the Holy, Military, Sovereign Order of St. John of Jerusalem, Vol. 3. London: Hope and Co. pp. 53–67.

Literatura

Elias Kollias, The knights of Rhodes - the palace and the city (Athény, 1994)
Eric Morse, Crusader knights, Turks and Byzantines (Toronto, 2003)
Kenneth M. Setton, The Papacy and the Levant vol.3, 1984
Erik Svane & Dan Greenberg, Croisade vers la Terre Sainte (Ženeva, 2007)
Smith, Robert Doulgas and DeVries, Kelly (2011), Rhodes Besieged. A new history, Stroud: The History Press, ISBN 978-0-7524-61786

Související články

Obléhání Rhodu (1522)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu obléhání Rhodu na Wikimedia Commons

[1] L. Kinross, The Ottoman Centuries: The Rise and Fall of the Turkish Empire, 137.

[2] The Knights of Rhodes - the palace and the city, Elias Kollias, pp. 46-48.

[3] Taaffe, John (1852). The History of the Holy, Military, Sovereign Order of St. John of Jerusalem, Vol. 3. London: Hope and Co. pp. 53–67.

[1]

[2]

[3]