Obecní silnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Obecní cesta)
Obecní silnice v Malajsii.

Obecní silnice či obecní cesta je nebo byla kategorie silnic a cest v některých zemích. Dle názvu jde o silnice a cesty zřizované, vlastněné či udržované obcemi, tedy územně-samosprávními celky nejnižší úrovně. V Česku a na Slovensku je od roku 1961 tento pojem nahrazen termínem místní komunikace, přičemž tyto pozemní komunikace již tvoří samostatnou kategorii, nespadající ani zčásti do kategorie silnic.

Čechy[editovat | editovat zdroj]

Silnice a cesty obecní definoval § 4 zákona č. 46/1864 českého zemského zákoníku jako ty, které nenáležejí do vyšší třídy silniční a nejsou ani jměním soukromým sloužícím obecnému obchodu.[1]

Podle § 36 zákona č. 41/1866 českého zemského zákoníku okresnímu zastupitelstvu příslušelo právo ve prospěch okresního spojení obchodního prohlásiti silnici obecní za silnici okresní.[1] Nález Nejvyššího správního soudu č. 8804/1926 přitom konstatoval, že usnesením okresní správní komise o převzetí silnice nemůže být rozhodnutí okresního zastupitelstva nahrazeno.[1] Obdobně o zřízení nebo převzetí obecní silnice nebo cesty, resp. o tom, jestli se některá silnice nebo cesta má jako silnice nebo cesta udržovat, musela dle § 14 odst. 2 zákona 46/1864 čes. z. z. rozhodovat obec, tedy obecní zastupitelstvo.[1]

Morava a České Slezsko[editovat | editovat zdroj]

Na území Moravy a Slezska používaly zemské zákony 38/1877 moravského zemského zákoníku a 33/1898 slezského zemského zákoníku silnice a cesty obecní jako ty, které nenáležejí do vyšší třídy silniční a slouží dopravnímu spojení uvnitř obce nebo ke spojení se sousedními obcemi.[1]

Péče o obecní silnice a cesty byla podle zákona 4/1864 mor. z z. a 17/1863 slez. z. z. svěřena obcím v rámci jejich samostatné působnosti.

Slovensko a Podkarpatská Rus[editovat | editovat zdroj]

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi definoval zák. čl. I/1890 cesty obecní jako ty, které slouží dopravním zájmům na území jedné obce. Vedle toho existoval pojem „cesty municipální“, který však souhrnně označoval zemské a župní cesty, zatímco obecní nezahrnoval.[1] Péče o obecní cesty byla svěřena municipiím, obcím nebo skupinám obcí.[1]

Československo[editovat | editovat zdroj]

V Československu zpočátku platila v jednotlivých zemích původní legislativa, avšak novelizována již byla československým parlamentem, protože zemské zákonodárství zaniklo.

O obecní silnice a cesty se staralo obecní představenstvo podle pokynů obecního výboru, novelizaci obecního zřízení zákonem 76/1919 Sb. obecní rada podle pokynů obecního zastupitelstva, přičemž bylo povinno je udržovat ve stavu dobře sjízdném a bezpečném. Dohled nad udržováním obecních komunikací vykonával okresní výbor.[1]

O souhrnné délce obecních silnic a cest neexistovaly přesné záznamy, nicméně v roce 1935 byla jejich celková délka v Československu ve vládním návrhu zákona odhadována na 10 182 kilometrů, zatímco celková silniční síť na 80 tisíc kilometrů.[2]

Vládní návrh jednotného československého silničního zákona z roku 1938 navrhoval třídy silnic a cest podle jejich správce a podle toho, jaký zájem uspokojovaly: silnice státní, zemské a okresní, silnice a cesty obecní a silnice a cesty zájemnické. Silnice příjezdné (napojující železniční stanice, nově též přístavy a letiště), které na Slovensku a Podkarpatské Rusi dosud tvořily samostatnou třídu, měly být podle návrhu nového zákona stavěny jako silnice okresní nebo obecní.

Za veřejnou obecní cestu mohla být považována i cesta v soukromém vlastnictví užívaných od nepaměti nebo věnovaných obecnému užívání. Nález NSS č. 231 z roku 1933 výslovně konstatoval, že může existovat veřejná cesta na soukromém pozemku a že tím se taková cesta stává obecní komunikací, aniž je třeba aby pozemek pod cestou přešel do vlastnictví obce. K tomu ovšem podle nálezu nestačí rozhodnutí vlastníka cesty, ale je třeba správního aktu obce.[1] Nález NSS z 6. 9. 1921, č. 10934/1921 (Boh. A 926/1921) konstatoval, že obecní cesty jsou charakterizovány svou nutností pro všeobecnou komunikaci, a tedy tímto se prvořadě liší od veřejných cest interesentů, které pro všeobecnou komunikaci jsou jen podřadného významu, i když zájmům určitých uživatelů cest takových slouží převážnou měrou.

Zákon č. 147/1949 Sb., na jehož základě byly mimo jiné zestátněny dosavadní silnice státní, zemské, okresní a některé vicinální, přímo nezmiňuje obecní silnice a cesty, nicméně stanoví, že pokud by některé ze zestátněných silnic nebylo zapotřebí k účelnému uspořádání sítě státních silnic, má je ministerstvo techniky po projednání s národními výbory odevzdat do vlastnictví, správy a udržování obci, na jejichž území leží.[1] Tímto zákonem byly tedy různé třídy silnic sloučeny do jedné státní sítě bez rozlišování tříd, ale zároveň z ní byly vyloučeny silnice a cesty obecní, případně příjezdní a zájemnické.[1]

Zákonem č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, byl přijat v podstatě dnešní systém kategorizace pozemních komunikací a dnešní terminologie. Pojem obecních silnic a cest se v něm vůbec neobjevil ani v přechodných či zrušovacích ustanoveních, místo toho se objevil nový termín místní komunikace, které tehdy definoval jako obecně přístupné a užívané silnice, cesty a prostranství, které slouží místní dopravě a jsou zařazeny do sítě místních komunikací.[1] Zároveň se objevila kategorie účelových komunikací, která poprvé podrobila veřejnoprávnímu režimu i komunikace v uzavřených objektech a areálech, zatímco dosud neveřejné cesty podléhaly jen principům soukromého práva.[1]

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

V Rakousku Gemeindestraßen nemají žádné speciální číslování či značení, kromě pojmenování ulic. Celková délka obecních komunikací v Rakousku je přibližně 70 600 km, což je přibližně 66 % z celkové silniční sítě v Rakousku.[3]

Německo[editovat | editovat zdroj]

V Německu Gemeindestraßen provozují obce nebo městské okresy. Rozlišují se zde dva typy:

  • Ortsstraße, místní komunikace
  • Gemeindeverbindungsstraße (GVS) je cesta v extravilánu, která spadá do povinnosti obce a slouží pro spojení obcí nebo jejích místních části; svým dopravním charakterem se nacházejí mezi obecními silnicemi v užším smyslu a okresními silnicemi (Kreisstraßen); v současné době podle legislativy jednotlivých spolkových zemí existuje tato kategorie jen v některých z nich, například v Bavorsku či v Bádensko-Württembersku.

Mezi obecní silnice, podobně jako v Česku, nepatří průjezdní úseky (Ortsdurchfahrten) spolkových, zemských a okresních silnic.

Obecní silnice (na rozdíl od vyšších kategorií) nejsou číslované. Celkově je v Německu dle publikace z roku 2005 evidováno cca 430 000 km obecních silnic, což tvoří asi 63 % celé silniční sítě.[4]

Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Ve Švýcarsku Gemeindestraßen jsou veřejné komunikace sloužící vnitřní dopravě v sídelním celku nebo spojují místní části či čtvrti obce. Celková délka obecních silnic ve Švýcarsku tvoří 51 500 km, což je asi 72 % celé silniční sítě.[5] Gemeindestraße je označení vyjadřující, kdo je správcem komunikace. Nezávisle na tom je daná komunikace zařazena podle svého dopravního významu zařazena do kategorie Hauptstrasse (hlavní silnice) nebo Nebenstrasse (vedlejší silnice).

Polsko[editovat | editovat zdroj]

Obecní cesta (droga gminna) je nejnižší ze čtyř kategorií veřejných silnic v Polsku. Jde rovněž o silnice spadající do působnosti obecní samosprávy. Obecní cesty se podle funkce a významu dělí do 5 tříd:

  • GP: drogi główne ruchu przyspieszonego, hlavní silnice se zrychlenou dopravou
  • G: drogi główne, hlavní silnice
  • Z: drogi zbiorcze, sběrné silnice
  • L: drogi lokalne , místní silnice
  • D: drogi dojazdowe, příjezdové silnice

Třídy L a D se používají pouze u obecních silnic, třída Z též u okresních (powiatowych) silnic, třídy G a GP i u vyšších kategorií. Obecní silnice nemohou spadat do třídy S (drogi ekspresowe) ani A (autostrady).

Ulice na trase krajské (wojewodské) silnice spadají do stejné kategorie jako daná silnice.

Každá obecní silnice (cesta) v Polsku má unikátní evidenční číslo, skládající se ze šesti číslic a jednoho písmena označujícího kraj (wojewodstvo).

Podle evidence existovalo k 31. prosinci 2015 v Polsku 246 142,7 km obecních cest, z toho 127 857,6 km tvořily cesty zpevněné a 118 285,1 km cesty nezpevněné.[6]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Strada comunale je nejnižší z pěti administrativních kategorií silnic v Itálii, po silnici státní, regionální, provinční a vicinální.

Nezávisle na ní existuje v Itálii klasifikace technická, kde intravilánu odpovídají dvě kategorie s názvem strada urbana (kategorie D a E) a kategorie strada locale (F).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Andrea Tetourová: Právní úprava silnic a cest v Československu od roku 1918 do roku 1992, rigorózní práce, Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 15. 1. 2018, online v digitálním repozitáři UK
  2. ↑ Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o veřejných silnicích a cestách a silniční a cestní policii
  3. ↑ Österreich - Verkehr in Zahlen 2007 Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. (PDF; 1,68 MB)
  4. ↑ Günter Wolf: Straßenplanung. Werner Verlag, München 2005, ISBN 3-8041-5003-9, S. 4.
  5. ↑ Statistik zur Verkehrsinfrastruktur in der Schweiz – Daten und Indikatoren, původní URL Archivováno 14. 11. 2010 na Wayback Machine.
  6. ↑ Transport – wyniki działalności w 2016 r./Transport – Activity Results in 2016, Główny Urząd Statystyczny, 2016, ISSN 1506-7998, datum přístupu 2018-02-28

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Obecní_silnice&oldid=22920706“