OGLE-TR-122

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
OGLE-TR-122
Charakteristika
Ekvinokcium J2000
Souhvězdí Lodního kýlu (Carina)
Typ objektu dvojhvězda
Rektascenze 11h 06m 51.99s[1]
Deklinace -60° 51′ 45.7″[1]
Hvězdná velikost 15.61 (celý systém) (infrared - pásmo I)[1]
Spektrální typ  ? (hlavní)/M (b)[2]
Vzdálenost  ?


OGLE-TR-122 je dvojhvězda, jejíž součástí je jedna z nejmenších objevených hvězd. Během projektu Optical Gravitational Lensing Experiment (OGLE), který využívá principu gravitační čočky, byla objevena menší hvězda (b) obíhající kolem hlavní. Vzájemná oběžná perioda činí přibližně 7,3 dnů. Předpokládá se, že hlavní hvězda je podobná našemu Slunci.[2]

Průměr menší z hvězd, OGLE-TR-122b, se odhaduje na 0,12 průměrů Slunce, nebo také o 20 % větší než průměr Jupiteru. Hustota této hvězdy je tedy asi 50x vyšší než hustota Slunce.[2][3] Hmotnost OGLE-TR-122 je jen o málo větší, než je hmotnostní hranice (odhaduje se na 0,07 až 0,08 MS, nutná k zažehnutí termonukleárních reakcí.[4] Toto pozorování poskytlo první přímý důkaz o existenci hvězdy s průměrem porovnatelným s Jupiterem.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku OGLE-TR-122 na anglické Wikipedii.

  1. a b c The Optical Gravitational Lensing Experiment. Additional Planetary and Low-Luminosity Object Transits from the OGLE 2001 and 2002 Observational Campaigns, A. Udalski, G. Pietrzynski, M. Szymanski, M. Kubiak, K. Zebrun, I. Soszynski, O. Szewczyk, and L. Wyrzykowski, Acta Astronomica 53 (June 2003), pp. 133–149.
  2. a b c d A planet-sized transiting star around OGLE-TR-122. Accurate mass and radius near the hydrogen-burning limit, F. Pont, C. H. F. Melo, F. Bouchy, S. Udry, D. Queloz, M. Mayor, and N. C. Santos, Astronomy and Astrophysics 433, #2 (April 11, 2005), pp. L21–L24.
  3. Newfound Star Smaller than Some Planets, Robert Roy Britt, space.com, accessed on line May 16, 2007.
  4. Theory of Low-Mass Stars and Substellar Objects, Gilles Chabrier and Isabelle Baraffe, Annual Review of Astronomy and Astrophysics 38 (2000), pp. 337–377.