Nymburská rezoluce mladočechů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nymburská rezoluce mladočechů je politický dokument, který 23. 9. 1894 schválila nadpoloviční většina delegátů zemském sjezdu důvěrníků mladočeské strany v Nymburku. Byla vypracována Josefem Kaizlem, Josefem Heroldem, Karlem Kramářem, Gustavem Eimem, Bedřichem Pacákem a několika dalšími předními politiky.[1] Strana se tímto programovým prohlášením přihlásila ke "konstruktivní opozici" proti "planému radikalismu".

Obsah rezoluce[editovat | editovat zdroj]

Rezoluce je rozdělena do tří samostatných oddílů:

  • potvrzovala platnost dosavadního programu z let 1889 a 1891
  • zdůrazňovala potřebu "konstruktivní opozice" proti "planému radikalismu"
  • vyjádřila svůj poměr k jiným stranám – Lidovou stranu na Moravě označila za "část svobodomyslné strany, která je vlastní organizací zemskou".

Vstřícně se vyjádřila ke vzniku české konzervativní strany, odmítavě se postavila k vytvoření české klerikální strany. Záporné stanovisko delegáti zaujali k založení pokrokové strany, ačkoliv vítali "každé pokrokové hnutí v našem dorostu". Opatrně byl zde formulován vztah k sociální demokracii.

Navazující rezoluce[editovat | editovat zdroj]

O dva roky později (1896) byla shromážděním mladočeských poslanců přijata Pražská rezoluce mladočechů, která potvrzovala a dále rozvíjela závěry nymburské rezoluce.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zmínka o autorech rezoluce
  2. Pražská rezoluce

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]