Přeskočit na obsah

Nukleosyntéza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Příklady nukleosyntézy

Nukleosyntéza (z lat. nucleus, jádro a řec. synthesis, skládání) je označení pro různé jaderné procesy, při kterých z nukleonů a již existujících atomových jader vznikají nová těžší jádra (s vyšším nukleonovým číslem). Ve vesmíru nejhojnější vodík 1H má jádro tvořené jediným protonem, všechna ostatní atomová jádra vznikla nukleosyntézou.

Z hlediska nukleosyntézy se prvky (jejich jádra) dělí železným vrcholem na lehké a těžké. Druhý nejlehčí a druhý nejhojnější prvek helium vznikl už na počátku vesmíru a syntetizuje se i ve všech hvězdách hlavní posloupnosti, tedy ve kterých probíhá termonukleární fúze. Také další lehké prvky vznikají fúzí doprovázenou generováním energie ve větších hvězdách hlavní posloupnosti. Naopak prvky těžší než železo energii uvolňují při jaderném štěpení a k jejich syntéze je třeba energii dodat. To nastává při některých událostech jako je výbuch supernovy a další zániky hvězd nebo při srážce neutronových hvězd. Všechny těžší prvky vyskytující se přirozeně na Zemi vznikly při takových událostech a byly rozmetány do vesmíru v podobě molekulárního mračna, ze kterého se pak zformovala Sluneční soustava.

Procesy jaderné syntézy jsou obvykle složitější než prosté slučování a v případě syntézy těžších prvků nejsou příliš objasněny. Probíhají z hlediska pozemských zkušeností za extrémních podmínek (teplota, tlak), které lze navodit pomocí fyzikálních experimentů. Umělá nukleosyntéza umožňuje vytvářet i nestabilní prvky jako jsou transurany, které se v přírodě nevyskytují.

Druhy nukleosyntézy ve vesmíru:

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu nukleosyntéza na Wikimedia Commons